Ne že by mne tato otázka neustále pronásledovala a děsila, ale občas se jí zaobírat musím. Dokážu být jiná? Umím (anebo se to naučím) nepodléhat módám, trendům, očekáváním, jak mám vychovávat, oblékat a krmit své děti? Jakými činnostmi jim naplnit den? Bydlím na malém městě blízko toho hlavního a tady se skromnost a střídmost zas tak nenosí. Anebo je mnohem méně vidět, samozřejmě. A tak jsou všude kolem mne: drahé soukromé školky, cizí jazyky už od kolébky, dobroty a sladkůstky všech barev a chutí (nejlépe bio a za velký peníz), stále nové hračky a atrakce, stále nové oblečení a boty, nejpečlivěji vybrané kroužky i pro batolata a předškoláky.

A tak jsem se možná pro klid duše, možná pro lehké povyražení vydala mezi své vrstevnice. S otázkou, zda se nebojí být jiné, než je momentální proud, jsem oslovila tři ženy v podobné situaci matek malých dětí. Se dvěma se přátelím od velmi mladých let, se třetí jsme se potkaly až jako maminky kojenců. Cože to obnáší „být trendy“ mezi matkami v českém prostředí, není jednoznačné. Ostatně každá z žen si tento pojem vysvětluje jinak.

Kateřina, maminka dvacetiměsíčního Adama, odpovídá: „Trendy? Vtip trendů je v jejich takřka každodenní obměně. I proto – nikoli, necítím se být trendy matkou a ani o to nijak neusiluji, podobná snaha mi přijde jako naprosto marná. Jistě, mám ráda ten moderní světlý kočárek s plně otočnými kolečky, s nímž se úžasně lehce manipuluje (trendy jsou však, pokud vím, černé 'rakvičky' ve stylu sci-fi), lehkou jídelní stoličku, dětské nádobí z IKEA v trendy designu. Inspiruje mne současné hnutí za návrat k látkovým plenám a za nošení dětí v šátku (obé praktikuji), ale necítím se být vázána diktátem žádné z mediálních ikon.“

Cécile má doma brzy pětiletou Charlotte a téměř dvouletého Nicolase: „Je pro mě těžké odpovědět na tuhle otázku. Nevím, jestli jsem 'trendy'. Nejdříve je potřeba si upřesnit význam toho slova. Jestli to např. znamená, že se řídím dnes populární výchovnou metodou 'Respektovat a být respektován' – tzn., že se rodiče chovají ke svému dítěti velmi laskavě, berou dítě jako partnera. Jsou velice tolerantní, zdvořilí, trpěliví. Vysvětlují, proč se něco dělá nebo nedělá, místo toho, aby mu něco přikazovali a zakazovali. Ano, tohle je můj vzor, pokouším se těmito pravidly řídit. Je to ale někdy dost náročné, sama jsem byla vedena jinak.“

Trojnásobná maminka Dana vychovává skoro šestiletého Jana, čtyřletou Anežku a ročního Šimona. „Někdy přemýšlím, jestli nejsem divná, když se naopak v ničem oproti současným maminkám nevymykám – nepoužívám látkové pleny, nešátkuji (dávám přednost snadněji ovladatelnému nosítku), nechávám děti normálně očkovat, při výchově občas použiji metodu 'ručně stručně'… Tím nechci říct, že alternativou opovrhuji!!! Jen se snažím hledat to nejlepší nejen s ohledem na prospěch dětí, ale také na moje síly (popřípadě peněženku).“

Jak jsem vysledovala v prostředích, ve kterých se pohybuji, základní trendy jsou dva: „konzumní“ matka (snad mi rozumíte) a přírodní, alternativní matka. Mohlo by se zdát, že tyto typy stojí proti sobě, ale (!) ony se dokážou i navzájem prolnout a vzniká – dosti často – jakýsi typ smíšený: matka libující si v neustávajícím přísunu nové matérie pro své potomky se sklony k alternativě. Tuto poznámku berte prosím jen na okraj a s úsměvem. Většina matek je, co se týče současných trendů, mnohem komplikovanější.