Mluví se o dani z přidané hodnoty, spekuluje se, zdali a jak brzy padne Nečasův kabinet, informuje se o vyjednávání nových vlád v krajích – ale už téměř úplně se z veřejné diskuse vytratily církevní restituce, ještě před pár týdny hlavní, snad jediné (tak mi to aspoň připadalo...) téma, o kterém se hovořilo v naší zemi. Restituce se vzdalují, to cítíme všichni. Přitom byly, dvaadvacet let po revoluci, tentokráte tak blízko. Najednou se všechno nějak zlomilo...

Co se vlastně stalo?

Nejde jenom o turbulence na politickém jevišti. Církevní majetek také není pouze skutečnost hmotná, je to skutečnost duchovní. Eschatologická. Jde o jmění, které vznikalo po staletí především z vůle lidí, kteří chtěli posloužit evangeliu. Neslouží pouze k pozemskému dobru, jak se o tom mluví, jak to i my zdůrazňujeme při obhajobě restitucí vůči našim nevěřícím spoluobčanům, k účelům školským, charitativním, sociálním. Jakkoli jsou i tyto služby velmi požehnané a potřebné a patří k podstatě působení církve, jedná-li se o církevním majetku, jde také, a především, o něco jiného.

Církevní majetek má poslání především v pastoraci. Slouží při zvěstování pravdy Boží, zabezpečuje hlasatele evangelia, rozhoduje o spáse duší. Proto také démon tak zuří a nepřeje si, abych křesťané tyto prostředky měli k dispozici.

Velmi jsem si všímal, kdo z politiků a s jakými „argumenty“ vystupuje proti restitucím; vytvořila se mi tak až děsivě přesná mapa stoupenců satanových, jakkoli mnozí z nich v něj nevěří (jak řekl už v minulém století nevěřící francouzský autor André Gide svému katolickému kolegovi Francoisi Mauriacovi: „Nevěřím v ďábla, on si to nepřeje.“).

Ale důležitý je i postoj nás samých, katolických křesťanů. Z možného navrácení majetku církvi jsme se, když to vypadalo velmi reálně, příliš neradovali. Člověk slyšel jen samé námitky, ne radost z toho, kolik budeme mít nových příležitostí ke konání dobra. A mnoho slov nedůvěry a výhrady k představeným církve. Místní církev, která je líná a která nedůvěřuje sama sobě – to není církev, která by byla v příliš dobrém stavu.

To, že se restituce přiblížily, není náhoda ani pouhý důsledek politiky těch nebo oněch politických sil. Je to dar Boží. Ale církevní restituce nebudou, pokud je my jako katoličtí křesťané nebudeme chtít.