„Petr Nečas je přece slušný člověk – překvapuje mě, že jeho znovuzvolení do čela ODS bereš jen tak, s pokrčením ramen!“ řekl mi včera známý, vysokoškolský učitel... Připomněl jsem mu paní Nagyovou a její odměny, jakož i způsob vyhození Jiřího Pospíšila z ministerstva spravedlnosti a pár dalších věcí – a znovu jsem pokrčil rameny... „Jediný chlap v ODS je Miroslava Němcová,“ pípla mi doma SMS od kamarádky, zatímco jsem sledoval v televizi na půl ucha přímý přenos jejího předvolebního projevu. Odpověděl jsem něco v tom smyslu, že chlap se nebojí, například funkce prezidenta... Ale nechci být jen negativistický: také já mám v ODS své oblíbené politiky; například reklamní propisovačka Richarda Svobody ze senátních voleb píše daleko měkčeji a příjemněji než jakákoliv jiná.
Kritika tedy na kongresu ODS věru nechyběla. Kritika Petra Nečase, kritika celé strany & jejího stavu a její pověsti, ani kritika těch, co stranu příliš kritizují... Problém je jen v tom, že často nejostřeji kritizovali ti, kteří by místo kritiky měli především vyvodit nějaké osobní důsledky ze svých (zlo)činů.
„Každá země má takový komunisty, jaký si zaslouží,“ cituji často moudrá slova svého dědečka. Každá země má takovou Konzervativní stranu, jakou si zaslouží.
Takže nejlepší zpráva z 23. kongresu ODS je pro mě seznam delegátů, kteří nebyli zvoleni do výkonné rady: především Ivan Langer – sláva, comeback se nekoná!; dále: poslanec Petr Tluchoř – sláva, politické vydírání se – alespoň trošku – nevyplácí!; a také Pavel Dlouhý, ten z Hluboké nad Vltavou – sláva, ať už je ten pán „kmotr“ anebo něco jiného (když tedy ODS nemá ráda toto slovíčko z názvu Puzzova románu o mafii), bude dál muset uplatňovat svůj vliv jen nepřímo, alespoň to... Dále: Marek Šnajdr, za společnost IZIP – „Ztratili jsem kompetenci a elán vést zemi,“ řekl v sobotu – a v neděli mu to delegáti potvrdili.
Klíčová pro jakoukoli stranu je její schopnost samočištění – a kongres ODS takovou schopnost alespoň do určité míry ukázal. No jo.
.
Zajímavý je také seznam úspěšných uchazečů o stranické posty, pokud je seřadíme podle počtu odevzdaných hlasů při volbě do té funkce, o kterou se ucházeli jako o první možnost: nejvyšší příčka Jiří Pospíšil (454 odevzdaných hlasů z možných zhruba 600, místopředseda strany) – druhé místo Pavel Blažek (napost řadového místopředsedy získal 439 hlasů), třetí Martin Kuba (363 hlasy, stal se prvním místopředsedou ) – a teprve mimo stupínky vítězů skončil čtvrtý (s 351 hlasy) Petr Nečas jako znovu potvrzený předseda strany...
Miroslavu Němcovou nahradil na jejím postu první místopředsedkyně, kterému se de facto nevěnovala, soustředila se na práci ve sněmovně, Martin Kuba. Němcová naznačila, že trpěla vlastně za Nečase: sjezd hledal někoho, koho by potrestal za současný stav strany a volební prohru, ale oslabit premiéra přece jenom většina delegátů nechtěla. Ale třetina přece jenom chtěla! – a nešlo při tom o Ivana Fuksu, byly to hlasy proti Nečasovi.
Petr Nečas říká, že jeho 351 hlasů je silný mandát – ale není. Nesporný lídr a předseda strany má vždy víc hlasů, ve všech typech stran, a nikdo ve straně není populárnější než on. (Například Václav Klaus nikdy tak málo podpory nezískal. Klaus byl ovšem rozený vůdce; když viděl, že se sedadla vyprazdňují, osobně zašel do kuloárů a nahnal delegáty zase zpět do sálu, viděl jsem to na vlastní oči, bylo to úžasné.)
Přes všechnu kritiku a depresi bylo jednání kongresu zaměřené do budoucnosti. V budoucnu se všechno vyřeší. Měl by být výkonný místopředseda, který by se straně věnoval na celý úvazek, řekl Petr Nečas – ale to nebudu já, to bude až můj nástupce, řekl Martin Kuba (zatím se nechci vzdát pozice ve vládě, rozumějme); měl by se snížit počet členů výkonné rady, uznal Petr Nečas – ale ne teď, informoval, nýbrž až na příštím kongresu (vy ještě máte, milí delegáti, tu větší šanci na zvolení).
Český národ je plebejský, nemá žádnou velkou gentlemanskou a konzervativní tradici. Revoluční léta po odstranění komunismu už skončila, to, co se teď děje, je další návrat do normálu. Vedle sociální demokracie a komunistů bude v této zemi konzervativní strana už vždy jenom marginální. Nezávidím sociální demokracii.