Včerejší (20. 12. 2012) sesazení ministryně obrany Karolíny Peake je jubilejní dvacátý odchod někoho z vládní funkce (ať již rezignací nebo odvoláním) v krátké éře premiéra Petra Nečase.

V ministerské pracovně šéfa obrany, vybavené těžkým tmavým nábytkem, se Karolína Peake nechala zabrat kamerami – a na tváři při tom měla výraz. Výraz, který mi připomněl úsměv jedné mé kazašské studentky v kursu české stylistiky: tak, říkala tvář té studentky, teď jsem tady, dokázala jsem to, jsem šťastná – a všichni uvidí. Úsměv vydržel jen do chvíle, kdy se ukázalo, že dívenka není schopná napsat bez chyby ani jedinou českou větu...

Peake i Nečas se včera po celý den častovali mediálními obviněními a invektivami – a pravdu v nich měli asi oba (ale když byli spolu pozváni do večerního zpravodajského pořadu České televize, přišla jen Peake). Těžko říct, kdy je Petr Nečas sugestivnější – když odvolání nějakého ministra odůvodňuje, nebo když (jako třeba v případě Ivana Fuksy) říká, že to nikomu zdůvodňovat nemusí...

Skutečně: nejdřív někoho na jedno z nejdůležitějších ministerských křesel dosadit a po osmi dnech jej zase sesadit – těžko si lze představit větší projev neschopnosti a inkompetence premiéra. Před jmenováním Karolíny Peake Nečase varovali úplně všichni: koaliční partner TOP 09 i prezident republiky (který její nepřípadnost pro rezort viděl v tom, že je to mladá žena) i opoziční ČSSD (která správně zdůraznila, že úřad ministra obrany je pozice, jež předpokládá i znalosti a zkušenosti mezinárodně diplomatické, které Peake nemá). Velitel armády řekl, že hlavní je důvěra vojáků v jejich velení a osoba ministr obrany je (doslova řekl) „irelevantní“...

Nepopulární reformy vlády Petra Nečase pokládám (s výhradami) za potřebné a z dlouhodobého hlediska za prospěšné. Ale schopnost být důvěryhodným lídrem Petr Nečas nemá.