1.

Ještě v nás doznívá radost z oslavy narození našeho Pána Ježíše Krista, radost z toho, že se veliký Bůh ponížil a stal se pro nás obyčejným smrtelným člověkem. A stal se jím pro KAŽDÉHO z nás! Jaká veliká radost! Jaká veliká naděje!

A přesto nám hned následující den předkládá liturgie církve svátek svatého Štěpána, tudíž připomínku prvního mučedníka, který pro svou lásku a víru v Ježíše Krista trpěl, a to až k potupné smrti ukamenováním.

Je to pro nás vůbec ještě dnes srozumitelné? Jeden den převeliká radost z naděje ze života věčného, z naděje, že se nám narodil Spasitel, který osvěcuje náš život, přichází jako veliké světlo do našich domovů (a to i do domovů nevěřících), a druhý den kontemplace příběhu člověka, který musí pro tuto prožívanou radost v bolestech zemřít.

Vkrádá se dokonce pokušení říci si, že dnes nám vlastně nic takového nehrozí. Že dnes nás nikdo neukamenuje a pravděpodobně ani jinak fyzicky pro naší víru nenapadne. A v naší zemi je tomu (alespoň doposud) asi skutečně tak.

Víme však, že v různých končinách světa lidé pro svou křesťanskou víru fyzicky trpí. A dnes více a častěji než kdykoli v minulosti.

Jsme ale i my zcela uchráněni jakýchkoli útoků?

 

2.

Kdo včera sledoval Události na ČT 1, mohl mít docela radost. Na začátku byla série reportáží o půlnočních mších, o poselství papeže Benedikta XVI. Urbi et orbi, zmínka o vánočním poselství britské královny Alžběty II. Při pozorném poslouchání přesto zůstává určitá pachuť. U půlnočních mší byl hlavní důraz kladen na to, že normálně do kostela skoro nikdo nechodí a toto je výjimka. Dále se hovořilo o speciálním pořadu bohoslužeb, což vyznělo tak, jakoby se během roku mše už ani nekonaly... U poselství britské královny byl kladen důraz na to, že bylo natočeno v 3D kvalitě, ale že se velmi hezky zmínila o významu Krista pro náš život a nutnosti následovat jeho příklad, už řeč nebyla. Závěr této série zpráv byl řešen jako live vstup do jedné mše, kde byl zabrán poloprázdný kostel a ministrant, který četl z Písma... Proč v půl osmé večer dne 25. 12. kostel není přeplněn, je nám všem jasné, přesto to vnímám jako takový malý nenápadný naschváleček...

Ještě „lépe“ to vyřešila Nova. O duchovním významu Vánoc nepadlo ani slovo. Alespoň ne do 20 hodin, do kdy jsem to sledoval. Ani zmínka o půlnoční, ani zmínka o Kristu, ani zmínka o Urbi et orbi. Zato jsme se dozvěděli, kolik která rodina utratila peněz, kde nás čekají jaké výprodeje, kolik balicího papíru jsme spotřebovali... Dospěl jsem k závěru, že mluvit deset minut o Vánocích, aniž bych zmínil jejich důvod, musí být duchovně velmi silně inspirováno. Že ne Bohem, je asi každému jasné.

 

3.

Vracím se na začátek své úvahy. Ne, opravdu nejsme fyzicky napadáni. Měli bychom si ale uvědomit, že Zlý zde své dílo koná a že jeho boj je veden rovněž médii. Skrze zamlčování Pravdy, skrze polopravdy a lži, které jsou předkládány nevěřícím, a je jim tak do značné míry znemožňováno přiblížit se tajemství Vtělení. Je to útok na Boha, na církev a v posledku na to, aby každý člověk mohl svobodně dojít k poznání svého Stvořitele.

Nepodceňujme to. I když nás to fyzicky nebolí, naše duše by neměla být imunní. Vezměme si příklad ze svatého Štěpána. On se za ty, kteří ho kamenovali, modlil a prosil, aby jim Bůh odpustil jejich hříchy. Modleme se i my za ty, kteří utvářejí mediální obraz světa, a uvádějme svou vírou, láskou a nadějí tyto věci alespoň ve svém okolí na pravou míru.