Místo dvou milionů před čtyřmi lety letos jen šest set tisíc stoupenců Baracka Obamy přišlo před Kapitol ve Washingtonu na jeho slavnostní inauguraci. Trochu už se okoukal. Ale obřad (sledoval jsem jej v televizi) byl velmi pěkný. Jako člověk, který byl zformován evropským liberalismem a komunismem, jeho levobočkem, tedy prostředím, kde se víra v Boha představovala jako to největší zlo, se asi nikdy nepřestanu divit tomu, že americký prezident se při převzetí svého úřadu, a to při přísaze i v projevu, dovolává Boha. „Glory, glory aleluja,“ zpívá sbor (velmi sympaticky složený z lidí všech barev pleti). Člověk by si mohl myslet, že vláda USA je křesťanská vláda.
Svatý apoštol Pavel popisuje v 1. kapitole svého Listu Římanům (je obsažen v každé Bibli) velice kriticky duchovní situaci Říma, bohatého centra světové velmoci své doby, a život jeho obyvatel: „Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování“ (29–31). Není to také obraz soudobé bohaté západní společnosti?
Barack Obama přísahal na stejnou Bibli jako Abraham Lincoln před 152 lety, psalo se. Ale není to pravda. Byl to možná stejný výtisk, týž svazek papírů svázaných do desek – ale byla to docela odlišná Bible. V té Lincolnově stálo, že samcoložníci (český termín z kralického překladu dvou následujících odkazů) nebudou mít účast v království Božím (1 Kor 6, 9) a zákon je zaměřen proti nim (1 Tim 1,10). V Lincolnově Bibli také stálo: „Nebudeš obcovat s mužem jako se ženou. Je to ohavnost“ (Lev 18, 22), zatímco v té Obamově stojí, že úlohou prezidenta USA je starat se o to, aby se na takové obcování ani v nejmenším jako na ohavnost nehledělo. Jenže kdo jsme my, lidé, abychom měnili to, co ustanovil Bůh!? Ať se nám to líbí – nebo ne.
Jádrem toho, co Pavel vyčítá Římanům prvního století, je, že potlačují pravdu (a pro nás křesťany to není jen slovo nějakého pána, jakkoli třeba kompetentního, je to slovo Boží učiněné skrze něj): „Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.“ A pokračuje: „Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla. Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti...“ (Řím 1, 19, 21–24, 26–27a).
Jistě někdo může říct, že Bible ho nezajímá. Že už je překonaná. Jistě někdo může říct, že homosexualitu vidí jinak nežli Písmo svaté. A každý má na takový názor právo. Už v době svatého apoštola Pavla byl jeho pohled na věc hodně menšinový – a on sám, za soubor všech svých odlišných názorů, skončil svůj pozemský život na popravišti.
Ale neměl by se dovolávat Bible ten, kdo jde proti ní. Nevím – snad bylo lepší Bibli zakazovat, jako jsem to ve svém dětství a mládí zažil já, nežli ji takto vytunelovat zevnitř.