Klaus aneb o integritě

Abych si nějak zrekapituloval, co se na mě z úst Václava Klause v posledním čase valí a valilo: podle končícího prezidenta republiky byla přímá volba hlavy státu osudová chyba; bylo už předem jasné, že prezidentem bude ten, koho nám vyberou média; vítězství Miloše Zemana ve volbě pak bylo vítězstvím pravdy a lásky nad lží a nenávistí; Václav Klaus sice proti levicovému kandidátovi Karlu Schwarzenbergovi, jak řekl,  Miloše Zemana silně podpořil, a to už před rozhodujícím druhým kolem, ale prakticky s žádným jeho názorem nesouhlasí a zůstane jeho odpůrcem na věky. Sečteno a podtrženo: Václav Klaus se pravděpodobně v závěru své prezidentské kariéry zbláznil.

Klaus a Zeman aneb o společném nepříteli

První povolební setkání Klause se Zemanem bylo vůbec cosi příšerného: oba se na sebe usmívali a vysekávali si poklony, šíře a početnost jejich úsměvů byla úplně a zcela neuvěřitelná. A aby jim to šlo ještě líp, našli si i společného nepřítele, kterého společně uráželi a obviňovali z poškozování Pražského hradu: Václava Havla. Člověk se až diví, jak se takový duševně omezený zlodějíček jako Havel mohl vůbec dostat na stolec prezidenta, na který patří jen takoví velikáni ducha, jako jsou Zeman, Klaus a Husák.

Zeman a ČSSD aneb už jim to začalo

Zeman se ještě úřadu neujal – ale už začal úřadovat. Vysílá své velká, masitá tykadla všemi směry a zkouší, co si může dovolit. Jestlipak by třeba nemohl, jen tak, odvolat premiéra? Ne, nemohl, to by mu neprošlo... A jestlipak by nešlo tak trochu rozvrátit ČSSD? Například podkopat pozici Bohuslava Sobotky? Tak to zatím vychází! Miloš Zeman sedí na Hradčanech, ještě ne na Hradě, a přijímá návštěvy, Škromach nejdřív, Sobotka potom. Michal Hašek se účastnil oslavy zemanovců, Sobotka ne – a jen tuto straničku odsoudil. Sociální demokraté! Už vám to začalo!