Informaci o rezignaci papeže jsem se dozvěděl z esemesky těsně po poledni. Nejprve jsem tomu nechtěl věřit, po ověření mě zasáhl velký smutek.

Benedikt XVI. mě provází zatím po celou dobu mého života v katolické církvi. Celé odpoledne o tom všem přemýšlím. Po modlitbách a přemýšlení smutek poněkud ustupuje.

Za prvé je přece hezké, že papež nezemřel. Bude i nadále součástí této pozemské církve, a tudíž nám bude stále poměrně blízko.

Dále je přece krásné a úžasné, že ač zvolen v tak pokročilém věku, byl skoro osm let vynikajícím pontifikem, který v plnosti a s obrovským nasazením plnil všechny náročné úkoly, které zahrnovaly zahraniční cesty, slavení velkých liturgických slavností, nesčetné audience a v neposlední řadě řešení obrovského množství problémů katolické církve.

Od počátku jeho pontifikátu šlo z jeho strany o oběť. V 78 letech na sebe vzal kříž, který byl vskutku náročný a který určitě nést z vlastní vůle nechtěl. S Boží pomocí ho nesl statečně a požehnaně.

Benedikt XVI. zůstane navždy „mým“ papežem. Skrze něho jsem poznal Boha a 19. duben 2005, kdy byl zvolen římským biskupem, je jedním z nejdůležitějších dnů v mém životě.

Nezbývá, než Bohu děkovat za velikého papeže Benedikta XVI., modlit se za papeže nového a popřát hojnost Božího požehnání Josephu Ratzingerovi na zaslouženém odpočinku.