Dne 25. února 2013 jsem měla možnost setkat se s přednášejícími i návštěvníky  konference pořádané think-tankem TOPAZ s názvem Komunismus včera a dnes. Místo konání nebylo náhodné. Břevnovský klášter v Praze, kde se konference konala, byl ještě v dubnu 1990 sídlem ministerstva vnitra, které tam mělo 17,5 kilometru archiválií, a StB odtud sledovala cizince. Konferenci uvedl předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, který měl k tématu z vlastní zkušenosti co říci. Konference se v několika blocích zabývala tím, jak společnost čelila komunismu za dob totality, jak se vypořádat s rostoucí oblibou komunistické strany dnes, případně jak čelit plnému návratu komunistické strany do české politiky. Pro zajímavost – v den výročí komunistického puče uspořádali tiskovou konferenci také redaktoři a spolupracovníci Rádia Česko, které coby jediná čistě zpravodajská stanice Českého rozhlasu přestává poslední únorový den vysílat...

Z mého pohledu bylo velmi zajímavé vystoupení Petrušky Šustrové, která poukázala nejen na oběti komunismu v 50. letech, ale i na jev, kdy režim dokázal zkřivit charakter lidí zejména v letech sedmdesátých.

Z jiného úhlu pohledu se na věc podíval publicista a chartista Jan Macháček: „Dokud venkov nebude volit pravicově konzervativně, bude zde něco divného. Komunisté vykořenili venkov. Je to obrovská výzva pro konzervativní pravicové strany,“ poznamenal. Podle Jana Macháčka existuje ve společnosti mylný dojem, že za vlády komunismu bylo lépe a že komunisté by kvalitní život zajistili i dnes, dokonce že by se lépe postarali o lidi s různým druhem postižení. Je dobré ale vzpomenout, jak to ve skutečnosti bylo. Například péče o postižené občany formou příspěvků na sociální péči neexistovala, dlouhodobá mateřská rozhodně v té době nefungovala.

Konference se také aktivně účastnila řada studentů. „Bojujeme proti komunismu a zároveň stojíme za tím, aby byla zachována svoboda,“ řekl Dominik Hořejší, mluvčí iniciativy Komunisté nepatří ke kormidlu.

Využila jsem příležitosti a na konferenci jsem také vystoupila. Pokud bych situaci okomentovala jako lékařka, tak komunistický režim je svým způsobem jako rakovina – těžce léčitelná. Takové nemoci je lepší předcházet, pokud najdeme správný recept. V loňském roce komunisté uspěli v krajských volbách ne proto, že by se stali atraktivní stranou pro voliče, ale dle mého názoru proto, že sbírali protestní hlasy a postoje. Takové situace v dějinách pravidelně nastávají po období válek a krizí ekonomických či mravních. Lidé touží po vládě pevné ruky. Krajské volby nám poslaly vzkaz – a to právě včas. Současná vláda učinila jistě mnoho dobrého, určitě se dopustila i chyb. Cestou z této situace je chyby přiznat a napravit je. Ještě bych chtěla zmínit dopady korupce na volební výsledek. Volby jsou o emocích a korupce nemusí být vždy skutečná. Pro volební výsledek stačí jen pocit korupce, pocit, že korupce je všude a v hojné míře. Je ale třeba toto rozlišovat, vliv médií je možná větší, než si myslíme.

Vážení čtenáři, zkuste se prosím zamyslet na těmito slovy, snad stojí za to tomu tu chvíli věnovat. Kvůli vám samotným, kvůli nám všem.

(Autorka je poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR)