Udělal jsem nedávno nestandardní rozhodnutí. Navštívil jsem Městské divadlo v Brně, kam normálně nechodím. Ale chtěl jsem vidět inscenaci režiséra Petra Kracika podle románu Klause Manna Mefisto. Pořád mám totiž v duši film maďarského režiséra Istvána Szabóa podle stejné předlohy. Ten film v posledních letech komunismu u nás myslím zachránil mnoho lidských duší před vstupem do KSČ...
Nezapomenutým zážitkem z filmu pro mne byl i herecký výkon Klause Marii Brandauera v roli herce: není to snadné, když má herec, jakýkoli herec, hrát roli mimořádně vynikajícího herce: většinou je to určitá licence, dohoda s divákem, že se věří, že je to mimořádný herec. (Jako se třeba věří, že Julie je teenager, i když ji hraje herečka, které je pětačtyřicet... Platí zejména u opery.) Takto se muselo věřit v inscenaci.
(Je ovšem těžké, má-li divadlo soutěžit s filmem – ale v poslední době je v českém divadle téměř móda, že se obrací ke známým filmům; snad je v tom i nějaká bezradnost současného českého divadla. Nevím.)
A bylo to, jak jsem se obával, zklamání.
Autor románu Klaus Mann je syn daleko slavnějšího spisovatele Thomase Manna (nositele Nobelovy ceny) – a celoživotní nešťastník, narkoman a homosexuál volbou, který žil z peněz svého otce a po čtyřicítce skončil sebevraždou.
Hlavním hrdinou jeho nejúspěšnějšího románu Mefisto je slavný německý herec Hendrik Höfgen, který se v touze po slávě a po úspěchu postupně stále víc a více zaplétá s nacismem. Goethův Mefisto byla jeho nejoblíbenější role. Není myslím podstatné, že vzorem Hendrika Höfgena byl skutečný herec – jde o zobrazení zničujícího vlivu kompromisů se zlem. Ale na rozdíl od filmové adaptace v brněnské divadelní inscenaci byly důrazy položeny odlišně – nebo, jinak řečeno, byly tam ponechány a vedeny i dějové linie, které sice v románu jsou, ale dramatické vyznění hlavní myšlenky oslabují. Proč musí být dnes všude drsné sexuální motivy? Je to snad povinné? Kontroluje to někdo? Myslí si režiséři, že by bez tohoto nemohli mít úspěch? István Szabó se bez nich obešel, na rozdíl od románu je ještě potlačil!
A zdůraznil tak myšlenku, že se zlem – nacismem, stejně jako s komunismem a dalšími zly kompromisy uzavírat nelze.