Je to vítězství senátorky Elišky Wagnerové, bývalé ústavní soudkyně (a taky nejmocichtivější dámy, jakou jsem kdy poznal): podařilo se jí vysvětlit senátorům, že velezrada není jiné slovo pro trestný čin jménem vlastizrada, že – vzdor hrozivě znějícímu názvu – je to jen konstatování nesprávného výkonu prezidentské funkce a že Václav Klaus v případě odsouzení před Ústavním soudem nebude tedy ani popraven, ani odsouzen, jen přijde o postprezidentský plat – a to už by mu většina senátorů jistě přála... Takže to (včera, 4. 3. 2012) odhlasovali...

Jde o odbornou právní záležitost – ale laicky bych řekl, že důvody pro velezradu tady opravdu jsou.

Jen nevím, zda toto obvinění nakonec, paradoxně, Václavu Klausovi spíše neprospěje: zda v lidech nevznikne syndrom ochrany někoho, komu ubližují...

Ale jak asi zareaguje na toto obvinění sám Václav Klaus?

Tak takto: dnes (5. 3. 2012) prezident svolal brífink, na kterém představil poslední, desátou v řadě knih, ve kterých za každý rok shrnoval své projevy, články a vůbec veřejná vystoupení. A jeho mluvčí hned na úvod oznámil, že prezident odpoví i na jiné otázky než na dotazy ke knize...

A zdvořilí novináři se ptali: každý nejdřív položil otázku ke knize (takže jsme se například dozvěděli, že prezident údajně neví, jak se jeho knihy prodávají – kdo tomu má věřit?) a potom otázku k velezradě. A Klaus svědomitě odpovídal. O sobě mluvil ceasarsky ve 3. osobě. Shrnovat prezidentské projevy každoročně do knihy, napadalo Václava Klause a jeho spolupracovníky, dozvěděli jsme se (a od nich to asi převzal Václav Havel, který právě takto každoročně zveřejňoval své články a projevy už před nimi). „Nechci používat silná slova,“ řekl prezident. (Tak vida, jak účinkuje obžaloba: předtím silnými soudy nešetřil!) Na obžalobě z velezrady je hlavně smutné, kam až politický boj v naší zemi dospěl. (Tady nezbývá než znovu konstatovat, že nikdo neměl na jeho vývoj v posledních dvaceti letech silnější vliv než právě Václav Klaus osobně – že tedy, pokud to bere takto, sklízí jen plody ze své vlastní setby.)

A každý z přítomných novinářů si může vzít recenzní výtisk, dodal pak mluvčí, a pan prezident že si prý najde čas, aby knihy hned podepsal... „Ale jen těm, kteří napíší hezky o tomto brífinku,“ dodal Václav Klaus, „řaďte se jedni doleva a druzí doprava...“

Televizní přenos žel v tuto chvíli končil, takže nevím, jak novináři reagovali na tyto klausovské exhibice: já bych si knihu s klidem vzal, ale do žádné řady pro podpis bych se nepostavil.

No. Jak by to bylo hezké, kdyby si člověk mohl říci: tohle loučení s prezidentstvím Václava Klause, už podobné trapnosti neuslyšíme... Kdyby ovšem na Hrad po něm nenastupoval někdo ještě horší...