Nechť všechno ztratím, jen když neztratím Boha.

Nechť všickni se hněvají, jen když se nehněvá Bůh.

Jediné hříchu sluší se báti a z něho se zarmucovati.

Raději umříti, nežli vědomě dopustiti se hříchu, třeba jen všedního.

Všecko má svůj konec.

Svět jest divadlem – brzy se skončí.

Každé okamžení jest pokladem pro věčnost.

Všecko je dobré, co Bohu se líbí.

Vol vždycky to, o čem bys v hodince smrti si přál, abys byl učinil.

Buď tak živ, jako by nebylo jen tebe a Boha.

Jediné Bůh srdce uspokojí.

Není dobra mimo Boha; není zla mimo hřích.

Nečiň ničeho, abys byl po vůli sobě.

Čím více kdo zde se umrtvuje, tím více onde bude se radovati.

Tomu, kdo Boha miluje, hořké chutná sladce, sladké hořce.

Kdo chce, co Bůh chce, má všecko, co chce.

Vůle Boží oslazuje všelikou hořkost.

V nemoci se osvědčuje, má-li kdo pravého ducha.

Kdo na tomto světě po ničem netouží, ničeho nepotřebuje.

Neodkládej s dobrými předsevzetími, abys nekráčel nazpět.

Znepokojovati se pro chyby spáchané, není pokora, ale pýcha.

Takými jsme, jakými jsme před Bohem.

Kdo Boha miluje, více přeje si milovati než věděti.

Kdo chce svatým se státi, musí ze srdce vyhostiti vše, co není Božího.

Není všecek Boží, kdo hledá, co není Božího.

Bolest, chudoba a opovržení provázely vždy Pána Ježíše: buďtež i našimi družkami.

Pobouřenost mysli, buďsi z příčiny jakékoliv, nepochází nikdy od Boha.

Pokorný považuje se za nehodna všeliké cti, a za hodna každého opovržení.

Kdo pamětliv jest pekla, kterého zasluhoval, snáší klidně každé utrpení.

Zapomeň na sebe, a Bůh na tebe bude pamětliv.

Miluj opovržení a nalezneš Boha.

Kdo se spokojí s méně dobrým, blízek jest zlého.

Bůh málo váží si toho, kdo touží, aby byl vážen.

Svatí mluvívají vždy o Bohu, vždy špatně o sobě, a vždy dobře o jiných.

Zvědaví bývají vždycky roztržiti.

Běda těm, jimžto jest milejší zdraví nežli svatost.

Ďábel číhá na zahálčivé.

S knězem marnivým ďábel hraje si jako s míčem.

Chce-li kdo pokoj míti, jest mu umrtvovati všecky náruživosti, žádné nevyjímaje.

Svatý Josef Kalasanský říkával: Sluha Boží málo mluví, mnoho pracuje, všecko snáší.

Svatí hledí svatými býti a ne se jimi zdáti.

Nedostoupí ani dost malého stupně dokonalosti, kdo nemiluje více modlitby.

Potřebí jest býti nejprve nádržkou, abychom přijímali, a pak teprve vodovodem, abychom rozdávali.

Každá náklonnost jest na překážku, abychom náleželi docela Bohu.

Kněz nemá na nic jiného hleděti, než na Ježíše Krista, a co jemu se líbí.

Ve skutcích konaných na odiv, skrývá se často pýcha.

Bohu docela v oběť se přinášeti jest výborná příprava na svaté přijímání.

Jdeš-li místy obydlenými, měj oči sklopené; pamatuj, že jsi knězem, ne malířem.

Z knihy O oběti Ježíše Krista. Nákladem Cyrillo-Methodějského knihkupectví Gustav Francl. V Praze 1899.