V první chvíli mě zarazilo, jak to zní mému uchu téměř lahodně. Také považuji většinu novinářů za málo vzdělané, neschopné jít do hloubky problému, opakující stále stejné klišé, bez ohledu na objektivní pravdu. Nechci se pasovat na nějakého soudce, ale je fakt, že pokud je informace z oblasti, kterou velmi dobře znám, jasně vidím, jakých nesmyslů jsou novináři schopni se dopustit.

Můj poslední zážitek mě dokonce přiměl volat přímo do rádia. Důvodem byla reportáž „speciálního zpravodaje“ Českého rozhlasu Radiožurnálu ve Vatikánu. Na první neděli postní se přihlásil přímo ze Svatopetrského náměstí a oznámil nám, že se Benedikt XVI. objevil při jedné ze svých posledních mší. Modlitba Anděl Páně pro tohoto specialistu byla to samé jako mše. To bych ještě vydržel. Následovala ovšem informace, že papež mluvil o pokušení Ježíše (logicky, neboť jako každou neděli šlo o komentář k aktuálnímu čtení ze mše svaté), k čemuž ho prý nepochybně vedlo to, aby připomněl, že i on byl v pokušení setrvat v úřadu papeže a neodstoupit.

A reportáž zakončil záznamem hlasu Svatého otce a upozornil, že jde o poděkování lidem za podporu s komentářem, že se papeži dojetím chvěl hlas. Následovala ukázka papežského požehnání s naprosto běžným hlasem Benedikta XVI...

Pro úplnost ještě dodám, že tento nesmysl se opakoval celé odpoledne ve všech zprávách v celou.

Do redakce jsem se ale nedovolal, odmítli mě spojit s tím, že to mají zakázáno, neboť režie si nepřeje být rušena. Doručit jim vzkaz o absurdnosti vysílané reportáže označili na centrále za nemožný.

Je jen logické, že po těchto zkušenostech mohu těžko důvěřovat novinářům v oborech, kterým vůbec nerozumím a musím spoléhat jen na sdělená fakta.

Je tedy správné, aby president vyhlásil těmto lidem válku? Vkrádá se pokušení, že ano.

Při mém přemítání o tomto problému mi přišel na mysl opět Benedikt XVI. Jako v mnoha jiných případech je velmi dobrým průvodcem života. Jak on vlastně komunikoval s novináři?

Jednak několikrát navštívil různé redakce rozhlasu, napsal články pro noviny, odpovídal novináři pro knihu Světlo světa a také se zúčastňoval tiskových konferencí na palubě letadla na svých cestách, kde odpovídal na dotazy novinářů.

Nepochybně si jako vzdělaný člověk byl vědom časté nekompetentnosti a ne dokonalé znalosti novinářů. Nikdy ale žádného novináře nekritizoval, nestěžoval si, ale naopak povzbuzoval a nabádal k jiné cestě využívání médií. Nepochybně mu nebylo milé, když se novináři do úmoru zabývají jako hlavním tématem Afriky kondomy, přesto pokorně a trpělivě vysvětloval stanovisko katolické církve. Trpělivě, pokorně a s láskou s pohledem upřeným k Bohu a modlitbou ve svém srdci.

A to je ta jediná správná cesta. Modlit se, milovat a trpělivě s pokorou být nástrojem v rukou Božích.

Takže ne urážet, dehonestovat a ukazovat svou genialitu. Tento způsob je skutečně velkým pokušením, které je ale proti Bohu a proti dobru, proto je ho potřeba zásadně odmítnout.