„Jímá mě hrůza a děs a nevím, co si myslet o svém rozumu,“ napsal Jan Drápela ve svém článku o knize, propagující kontakt s vílami. A pokračoval: „Když malé dítě mluví o vílách a věří pohádkám, nebudeme se mu smát a budeme mu přizvukovat. Co ale když nás dospělý člověk vyzve k naslouchání a začne s vědoucím úsměvem žvatlat o tom, že vídá víly a že mu udělají cokoli, stačí jen sbírat odpadky, žít ekologicky a bez chemie a poprosit je?“
(www.sklenenykostel.net/j15/index.php?option=com_content&view=article&id=2962:a&catid=21:recenze&Itemid=20) A Jan Drápela pak říká, správně, že andělé – jak jako křesťané víme i poznáváme – skutečně existují, zatímco víly jsou bytosti z fantazijního světa pohádek...

Ovšem, takto uvažuje křesťan, který se pohybuje ve světě, řekla bych tradičního a evropského zdravého rozumu a křesťanské víry...

Ale mezitím, nejdříve docela potichu, už k nám byl importován a vytrvale se šíří náboženský systém, v němž existuje (a živě působí!) oboje vedle sebe, „andělé“ i „víly“ – ale jsou to ve skutečnosti démoni, čili od Boha odpadlí andělé, zlí duchové.

Ten systém se jmenuje voodoo – a není to nic romantického ani nic pro zasmání...

Vysvětlím to, jak jen mohu.

Začnu tím, proč si dovoluji myslet si, že o tom vím víc než průměrný vzdělaný katolík: protože jsem byla už před pěti lety na setkání exorcistů, na kterém o tom donesl svědectví pater doktor Jean Plyia (http://www.jeanpliya.com), Francouz s africkými předky. A setkala jsem se také s příslušníky tohoto systému ve svém zaměstnání.

Anděl ve voodoo je něco jiného než anděl ve skutečnosti, tedy než anděl v naší víře. (Proto taky je o andělech mnoho knih v našich knihkupectvích. První taková kniha, kterou jsem měla v ruce, začínala kapitolou Naši andělé strážní a končila kapitolou Jak se stát médiem.)

V systému voodo se „anděly“ stávají lidé po smrti a jsou vůdci lidí na zemi. Nebo spíš teroristy ve vztahu k lidem na zemi, vzpomenu-li si na konkrétní příklady ze života...

„Víly“ patří do systému voodo také, jsou to duchovní bytosti patřící k rostlinám, potokům a podobně. (Z praxe se mi vybavuje pohrdavé vyjádření jednoho člověka „to by mne přemohl i duch nějakého pařízku“. Toto se také začíná dostávat do lékáren, pozor na přípravky s „duchovní silou bylin“, jako jsou například Tichonovovy léky z Ruska.)
Takové „víly“ a takoví „andělé“ ovšem jdou velmi dobře k sobě.

V systému voodoo je mnoho věcí, které známe a na které jsme zvyklí, například horoskopy. A také čarodějnictví a další. Na magii vpichování jehel si už taky (aspoň my u nás v Praze) docela zvykáme, pokud si lze na takovou šílenost zvyknout.
Voodo se pomalu prosazuje už od šedesátých let, jak svědčil doktor Jean Plyia. Jen se ti, kteří je prosazují, snaží tajit, že jde o celý systém, protože ty, kdo se nebrání,  je vždy snadnější přemoci...