Tragédie. Co říci k tragédii při poklidné sportovní akci, 26 tisíc běžců, jeden milion diváků? Všichni hovořili o pohodě, radosti, o slunečném dni... O nejslavnějším maratonu světa, sportovní tradici, právě zde nejdříve začali běhat špičkoví světoví sportovci a obyčejní lidé v jednom závodě...
Oběti. Mrtvých už bylo při jiných teroristických útocích víc, ale zde je mnoho těžce poškozených, doživotně zmrzačených lidí. Je to útok utržených nohou...
Americká policie. Štěstí v neštěstí: perfektní práce amerických vyšetřovatelů. Během několika hodin shromáždili nepředstavitelné množství záběrů z mobilů i kamer,někeré si policie prohlédla až čtyřistakrát – a doslova našla jehlu v stohu slámy: hledali černý batůžek a mezi milionem lidí dva mladíky s černým batůžkem. Černých batůžků bylo jistě pár desítek tisíc, ale tyto batůžky byly trochu větší – a příliš těžké, mladíci se pod jejich vahou více prohýbali...
Kamerové systémy. Před kamerovými systémy už dnes, aspoň v centrech velkých měst, není úniku: každý z nás je, kdyby se chtělo hledat jehlu v kupce sena, na spoustě záznamů, jak nese nákup, jak se drbe na bradě, jak se hloupě tváří, ohlíží po ženách... (Nevadí mi to. Nejsem prominent ani terorista.)
Kázeň. Obyvatelé Nové Anglie jsou ukáznění; když se jim řekne, aby během policejní akce nevycházeli z domů, není na ulicích ani živáčka. (U nás by se všichni přišli podívat, jak je tam málo lidí.)
Ne Arabové, Čečenci. Čečenci, ale s kyrgyzským pasem a s rodiči v Dagestánu a Dagestán je součást Ruska (což mate americké novináře); ruský internet je zaplaven příspěvky jako „vidíte, my jsem vám to říkali dávno, jací jsou Čečenci darebáci, nevěřili jste nám, a teď to vidíte!!".
Damoklův meč. Ti dva první podezřelí lidé, z nichž jeden už je mrtev, patří k muslimům, k velmi aktivním muslimům, ale nejsou Arabové. I to svědčí o dobré americké práci: Američané už několikrát za roky po 11. září zamezili chystaným teroristickým útokům. Není pochyb, že jejich tajné služby mají Al-Kajdu infiltrovanou až k paralýze této tajné struktury v USA. Ale tady je zase něco nového. Jak řekl – v jiné souvislosti – švýcarský dramatik Friedrich Dürrenmatt: „Jakmile už tu jednou hrozba je, můžeme se snažit, aby Damoklův meč visel na ocelovém laně, a ne na niti, ale hrozby už se nikdy nezbavíme...“
.