Nevím, jak u vás, ale v mém okolí prodejny květin a zahradních rostlinek jen kvetou. Doslova i obrazně. Nejvíc frčí zařízení, kde nabízejí léčivé bylinky, koření a fíky, co dozrají i na Sněžce.

Minulý týden jsem svou ženu při nákupu v takovém obchodě doprovázel. S úmyslem hlavním, abych jí udělal radost, a postranním, abych zabránil nákupu rostlin, které se na naši zahradu nevejdou nebo je odrovná první mrazík. Ono totiž ženy, i když ne výhradně, popadá zjara v prodejně květin nákupní šílenství.

Za tu čtvrthodinu, co jsem zde strávil, jsem ovšem dospěl k hlubším závěrům.

Pominu-li ovocné stromky a drobné ovoce, jsou všechny ty nákupy z praktického, tedy mužského hlediska zbytečné. Prvosenka jarní je například jen o málo hezčí než pampeliška a o moc déle nekvete. Mátu peprnou si mohu vyrýpnout na kdejaké mezi, špenát chutná nejlépe z kopřiv a divoký šípek udělá skoro stejnou parádu jako kulturní růže. A navíc ho nesežerou mšice.

„A co estetický dojem, vůně a krása, vy ignorante!“ slyším jednohlasý vzdor laskavých čtenářek. Jistě. Omlouvám se. Chtěl jsem jen navodit otázky.

Proč takový nárůst zájmu? Právě dnes, kdy na „zbytečnosti“ peněz nezbývá? Nenakupuje se vlastně Zapomněnka porozvodová, Steskovka bezduchovní a Smyslenka životová? Opuštěnec a Zájemník?

A proč se „nenakupuje“ o pár metrů dále, v chrámu, o který málem nikdo nezavadí a kde tyhle a ještě skvělejší rostlinky rostou v nevadnoucí formě?

Není to tak, že to prvé má halasnou reklamu, punc zlatých časů našich babiček, jakýsi zčásti pravdivý i lehce falešný příslib smyslu, dobra a krásy? A po tom druhém se šlape a plive?

A proč vlastně? To první ničemu nepřekáží, uchlácholí. A to druhé? Nečiní náhodou lidi svobodnými? Obtížně ovladatelnými? Přesným opakem toho, co se tvrdí? Inu, moc otázek na jedno květinářství.