V své včerejší promluvě při mši svaté v Domě svaté Marty Svatý otec mnohokrát opakoval spojení: „duch světa“. A jasně a zřetelně a jednoznačně jej dával do protikladu s Ježíšovou zvěstí.

Písmo svaté Nového zákona mnohokrát používá slovo „svět“ právě v takovém smyslu.

„Svět“ řekne, že Matka Tereza byla krásná žena – a ocení její dílo, ale zamlčí, že denně trávila několik hodin adorací před Nejsvětější svátostí. Svět akceptuje křesťanství jako sociální a charitativní fenomén – ale pronásleduje (a vždy bude pronásledovat) plné a autentické křesťanství.

Jednou z nejhorších (a, žel, také nejúspěšnějších) fint Zlého ve 20. století bylo, že přesvědčil nemálo slušných křesťanů o tom, že slovo „svět“ v tomto biblickém smyslu už patří do starého železa. Z kázání v našich kostelích se skoro úplně vytratilo.

Že prý svět není náš nepřítel (ale je – copak nestačí jen se podívat okolo sebe?), že to takto učil Druhý vatikánský koncil (kdy a kde?!), že máme být otevření vůči světu (to jistě ano), že nemáme druhé lidi jen odsuzovat (to je dozajista rovněž správný názor), že máme světu sloužit (ano!), že není podstatné, jestli někdo věří v Boha nebo ne (ale ono je to podstatné!), a když někdo věří v Boha, je jedno v jakého (hrůza!)...

Když jsem v jednom článku zhruba před měsícem také použil biblický pojem „svět“ – napsal mi jeden čtenář, že je nesmírně obtížné přesně definovat, jak vlastně Bible tento pojem chápe... Není to tak těžké. Svět, to je životní styl a společenské struktury těch, kdo nechtějí svůj život zcela odevzdat Bohu evangelia – a zejména ne Kristovu kříži. Vytlačuje Kristovu zvěst na okraj. Svět obaluje a zapouzdřuje zvěst evangelia pouze jejími sekulárními významy.

A právě definici toho, co je to biblický „svět“, byla věnována včerejší promluva Svatého otce v Domě svaté Marty.