Více než skromný – tak by se dal charakterizovat obsah kapitoly, která v Koaliční smlouvě mezi ČSSD, ANO a KDU-ČSL řeší podporu rodin s dětmi. A to tváří v tvář demografické implozi, stárnutí populace a neradostným zkušenostem s imigrací v sousedících zemích.

Co nám tedy naše budoucí vláda ve dvou odstavcích k tomuto tématu říká.

 

1. Prosadíme porodné i na druhé dítě.

Každý statistik vám řekne, že k prosté reprodukci populace je třeba porodnosti na úrovni 2,1 dítěte na ženu. Nenacházím jediný logický důvod, proč neposkytovat porodné při narození třetího či dalšího dítěte v pořadí. Spíše naopak. Jedině rodiny se třemi a více dětmi mohou do budoucna zabránit vymírání české populace.

Mám neblahé tušení, že koaličním kritériem není ani tak zamyšlení nad riziky populačního vývoje, jako nadbíhání aktuálnímu modelu populačního chování většiny. Upřímně řečeno, kolik dnes žije v České republice žen, které by si z povíjení dítek udělaly výdělečný podnik?

 

2. Pro případy, kdy druhý rodič neplatí řádně výživné, prosadíme zákonnou úpravu řešící zálohované výživné, poskytované za jasných podmínek státem.

Tento návrh, opuštěné samoživitelky prominou, považuji za další hřebík do rakve zdravé odpovědnosti obyvatel naší země. Za své jednání, rozhodování, za svůj život.

Vůbec nechci zlehčovat situaci matek, které partner opustil.

Proč ale má otec, který poctivě živí své tři děti, ze svých daní přispívat na výživné dětí, jejichž otcové se skrývají, nepracují, vzdálili se do ciziny nebo leží na dně Sečské přehrady. Otců, kteří mají, kromě své nezodpovědnosti, společné jen to, že z nich stát ono „zálohované“ výživné jaktěživo nedostane?

Proč by se mělo mladé děvče rozmýšlet, zda má před sebou nezodpovědného hejska, nebo solidní partii? Stát se přece postará.

Proč bychom měli pěstovat dobré vztahy v širší rodině, která by byla schopna takové situace řešit? Proč více nepodpořit pomáhající organizace, které nastoupí tam, kde rodina selže? Už ani křesťanští demokraté takhle nepřemýšlejí?

Lze tento postoj, v době, která systematicky ničí rodinu v samotném základu a nahrazuje ji všeobjímající péčí a stále zřejmějším zasahováním státu do života občanů od kolébky až po hrob, vůbec vysvětlit?

 

3. S využitím evropských prostředků zahájíme ve spolupráci s obcemi výstavbu malometrážních sociálních bytů a startovacích bytů pro mladé rodiny.

Chvályhodný záměr, jehož realizace dlouhodobě probíhá. Bylo by snad záhodno zamyslet se nad pravidly pro přidělování těchto bytů.

Nájemné v dotovaných bytech je totiž stanoveno výpočtem vycházejícím z dotačních podmínek a nájemce bývá v praxi losován z řad uchazečů o byt. Z přepestrého spektra zájemců tak může los padnout na člověka, který byt zdemoluje a nájemné neuhradí. O čemž by mohli bezmocně přihlížející starostové vyprávět.

Druhou možností je vytvořit promyšlený obecní přidělovací systém, jehož poloutajeným posláním je podobné nájemníky „odfiltrovat“. S rizikem, že bude úřad osočován z diskriminačního jednání.

Možná bychom mohli klást méně překážek domnělé diskriminaci a dát více prostoru starostům a radním pro uvážení výběru nájemců, kteří pomocnou ruku nejen potřebují, ale také si dovedou pomoci vážit.

 


Hledání