„Smluvní strany se zavazují vytvářet vzdělávací systém, který není jen přípravou na budoucí povolání, ale i předpokladem orientace občana ve společnosti a jeho aktivního života.“

Rozumný úvod příslušné pasáže Koaliční smlouvy mezi ČSSD, ANO a KDU-ČSL, ke kterému by se slušelo dodat, že škola má rodině pomáhat (nikoliv ji nahrazovat) ve výchově lidsky zralých, odpovědných občanů. Mnohokrát jsem si ověřil, že sebelepší odborník bez tohoto základu společnosti mnoho užitku nepřinese.

„S využitím evropských fondů a dotací ze státního rozpočtu poskytneme obcím prostředky na vytvoření dostatečné kapacity mateřských škol a jeslí.“

Dočasný nárůst porodnosti, způsobený nástupem početnější skupiny žen narozených v sedmdesátých letech 20. století, dosáhl svého vrcholu v roce 2010. Nyní se projevuje enormním zájmem o umístění dětí do mateřských škol, následovat budou první stupně základních škol. Tento trend posiluje v příměstských obcích (zvláště kolem velkých měst) rozsáhlá rodinná výstavba a přistěhovalectví. A také životní styl, který si, jemně řečeno, péče o dítě v domácnosti příliš vysoko necení. V letech 2011, 2012 i prvních třech čtvrtletích roku 2013 už porodnost klesá.

Souhlasím proto se středočeským hejtmanem, který navrhuje postupovat ve zvyšování kapacity mateřských škol a směřování finanční podpory do této oblasti velice obezřetně. Má totiž pravdu v tom, že během několika let budeme spíše potřebovat domovy pro seniory, než školky pro nejmenší.

K příměstským obcím si dovolím malou poznámku. Územní plánování, tedy i stanovení rozsahu ploch, na kterých je možno stavět, je od počátku devadesátých let právě v rukou obcí. Uvedení rozvojových plánů do souladu s kapacitami obce, a nemyslím tím jen na školská zařízení, je projevem kompetence, a leckdy i pudu sebezáchovy, reprezentace té které obce.

„Poslední rok předškolního vzdělávání zavedeme v zásadě jako povinný. V otázce povinné přípravy dítěte na základní vzdělávání od 5 let prosazujeme varianty, které jsou v souladu s legislativou pro první stupeň základní školy.“

Faktické prodloužení povinné školní docházky, nazývejme věci pravými jmény, je zdůvodňováno potřebou přípravy dětí vycházejících z nevyhovujících sociálních podmínek, případně některých národnostních menšin, na průběh výuky v základní škole.

Narůstá počet dětí, které nehovoří dobře česky, neumějí používat příbor nebo nevědí, k čemu slouží toaletní papír. Ještě horší je, že dětem chybí soustředění, disciplína, základní ohledy.

Je otázkou, zda uvedené opatření problém vyřeší. Zda se nestane jen dalším „klackem“ na nezodpovědné rodiče, jimž již dnes musí obec místo pro předškolní děti v mateřské škole zajistit. A zda zbytečně nenutí k docházce i děti, kterým by další rok v domácích podmínkách prospěl.

Vyplatí se, abychom v takovýchto rozhodnutích byli obezřetní.

V sousedním Německu budují jesle pro milióny dětí a rezortní ministryně horuje pro umísťování dětí od jednoho roku, popřípadě i dříve. Odborná péče personálu a širší sociální kontakt prý vedou k tomu, že děti z jeslí jsou v pracovním uplatnění úspěšnější. A možná je to pravda. Takto vykořeněný človíček může snáze podlehnout tvrzením, že mít lepší pozici a více peněz je ze všeho nejdůležitější – a nechat se náležitě zneužívat.

Ale fakt, že spolková vláda právě takto „zhovadile“ řeší masový rozpad a dysfunkci německé rodiny, o kterou se ruku v ruce s médii a elitou národa postarala, by nás měl varovat.

(autor je starosta městyse Senomaty na Rakovnicku)