Šéf americké diplomacie John Kerry je již po desáté na Blízkém východě, aby popohnal mírová jednání mezi Izraelci a Palestinci; říká sice, že to není mission impossible, ale hovoří o dlouhé cestě a o trpělivosti, jedná-li se o hranicích Státu Palestina, statusu Jeruzaléma či o návratu uprchlíků...

V Praze-Suchdole vybuchl trezor v nové, ještě plně nezařízené rezidenci palestinského velvyslanectví a velvyslanec Džamál Muhammad Džamál na následky zranění zemřel.

Palestina není členem OSN a ani se o členství neuchází, není to oficiálně mezinárodně uznávaný stát, ale některé i nearabské země, mezi nimi Česká republika, zdědily plné diplomatické styky s palestinskou samosprávou ještě z dob komunismu, kdy Palestinci sloužili jako beranidlo sovětských zájmů na Blízkém východě. Po celou éru husákovské normalizace mělo tehdejší Československo diplomatické styky s Palestinou, ale nikoliv s Izraelem; dnes úřaduje v Praze izraelský i palestinský velvyslanec, ale v palestinském Ramalláhu jen český atašé. Dnešní Česko je známé jako nejbližší spojenec židovského státu v celé Evropské unii – česká diplomacie dokonce, jak si vzpomeneme, loni horko těžko žehlila protipalestinské výroky prezidenta Miloše Zemana, v evropské i světové politice ojedinělé...

Samozřejmě to první, co člověka napadne, čte-li zprávu o výbuchu na ambasádě Státu Palestina, je teroristický útok. A první, co je v zájmu hostitelské země, znamená zjistit, že o žádný teroristický útok nešlo... Česká policie také právě toto, podle mediálního vyjádření brigádního generála Martina Červíčka, jednoho ze dvou českých policejních prezidentů, zjistila, sotva že vyšetřování začalo... Je to zabití z nedbalosti. Kdyby snad Palestinci chtěli něco namítat, „přidusila“ je policie velmi nediplomatickým zveřejněním zjištění, že drželi na svém úřadě nepřihlášené zbraně a výbušniny. Ne, o nic závažného nejde. Nad místem výbuchu kroužil sice i policejní vrtulník, ale to prý jen z taktických důvodů. (Moje hluboká neznalost policejní taktiky mi nedává žádnou šanci, abych třeba jen vytušil, jaké taktické výhody – kromě výcviku pilota – může mít policie z toho, když někde krouží její vrtulník, ačkoliv to není potřeba.)

Vcelku si ale nedovedu představit, kdo a proč by chtěl zabíjet právě v Praze diplomata, který neměl žádné významné postavení v palestinské politice; vztahy Izraele a Palestiny by tím nijak neovlivnil. Jediným motivem by snad mohlo být poškození pozice Česka jakožto hostitelské země – ale i to by šlo zařídit jinak a účinněji.

Zatímco zájem české strany je zřetelný, postoj Palestinců halí rouška skutečné orientální tajemnosti. Inkriminovaný trezor, který byl výbušným systémem chráněn proti vniknutí nepovolané osoby, stál podle palestinského Ministerstva zahraničí v místnostech jejich pražského zastoupení déle než dvacet let, a nikdo si ho nevšímal a nikdo nevěděl, co v něm je, až nový velvyslanec se při stěhování začal zajímat o jeho obsah; teroristický útok ovšem palestinská strana nevylučuje – aniž by řekla něco o případném motivu. Podle dcery zesnulého diplomata (který sloužil v Praze už dřív v nižší funkci) se trezor normálně používal a výbušné zařízení bylo na něm připevněno zvenčí, takže skutečně o teroristický útok šlo! Trezor navíc ze starého do nového bytu stěhovala česká firma, cosi naznačila Palestinka...

A najednou zní všechno jak první kapitola z thrilleru.

A to máme před sebou jen jeden starý trezor! Co teprve diplomatická jednání o hranicích Státu Palestina, o statusu Jeruzaléma či o návratu uprchlíků...

 


Hledání