Profesora Františka X. Halase si velice vážím. Kdykoli si všimnu, že je v kostele, kde jsem i já, že jsme tedy na stejné mši svaté (což se stává poměrně často), hned se cítím líp a připadá mi – ačkoli vím, že to nemá žádnou logiku – ještě víc, že jsem v té správné církvi...
Ale snad můžu někdy trochu polemizovat i s někým, koho si velice vážím.
Ve svém dnešním (píšu to 4. ledna 2014) komentáři v Radiu Proglas se profesor Halas zmínil i o chudé církvi, jak o ní mluví a jak jí rozumí papež František. Pro kontext: je samozřejmě zhůvěřilostí všech zhůvěřilostí, když se papežových slov o chudé církvi dovolávají, jak občas slyšíme právě v souvislosti s restitucemi, čeští levicoví politikové, pan Paroubek, který se také rád chlubí tím, jak je bohatý, pan Zaorálek, kterému nevoní nejen vlak, ale ani auto a mezi Prahou a Ostravou za státní peníze rád lítá – a další „chudí“ levičáci; o těch ani nemusíme mluvit (správně jim Jan Graubner vzkázal: „Snižte si platy na úroveň duchovních – a pak mluvte o chudé církvi!“).
Ovšem domnívám se, že profesor Halas řekl k tématu jen něco – a ne všechno, že je tedy jeho slova potřeba doplnit, o což bych se rád pokusil. Myslím, že nestačí interpretace papežova pojetí chudé církve pouze v tom smyslu, že majetek je „dobrý služebník, ale špatný pán“ – že papežovo pojetí se nevyčerpává ani v tom, že majetek církve by měl sloužit „na nemocnice, na charitativní službu, na pomoc chudým národům“ (a ne na „přepychové limuzíny“).To jistě také, ale kdyby tomu bylo POUZE takto, zařadila by se církev mezi dobročinné, charitativní organizace – a to není ani zdaleka celé její poslání a už vůbec ne její hlavní poslání; naopak: právě papež František často zdůrazňoval, zejména v prvních měsících svého pontifikátu, že církev není „nezisková organizace“. Církevní peníze se mají vynakládat neméně na evangelizaci a vůbec duchovní službu.
Ale ani to podle mého názoru není všechno.
Mluví-li papež František o chudobě církve, není to jen o penězích, ale i o ZPŮSOBU ŽIVOTA CÍRKVE. K tématu chudoby církve patří i to, že František už při svém prvním představení lidu odmítl červenou mozzetu, pláštík, kterého nebylo nijak a k ničemu potřeba – a byla to jen nápadná ozdoba papežské postavy... K tématu chudoby církve, v níž nám jde sám příkladem, patřilo i to, že si po zvolení za Kristova náměstka sám vyzvedl své věci v ubytovně a sám tam zaplatil, nebo že překvapil všechny pozorovatele tím, že si při cestě do Brazílie nesl po schůdcích do letadla (starou a nijak reprezentativní) aktovku – bez služeb nějakého podržtašky, jakých má každý papaláš kolem sebe plno...
Řekl bych, že papežovo pojetí chudoby znamená, že církev se má chovat skromně – a normálně. Bez toho, co se v celém světě označuje legračním, původně slangovým italským termínem POMPA (česky to znamená, věřte nebo nevěřte, pumpa – a „pumpovat“ je prostě totéž co česky „nafukovat se“...).
Amen.
 


Hledání