1.

Poslední dobou stále častěji slýchám o preevangelizaci. Zdá se, že kněz, který preevangelizuje, už nemusí evangelizovat – už udělal pro šíření evangelia dost...

Jenže: co to vůbec je, ta preevangelizace? Bedřich Jetelina ve své diplomce „Chasing Utopia – preevangelizace sekulární společnosti“ z roku 2009 (na s. 5) jednoduše definuje preevangelizaci jako „kontakt mezi sekulární společností a křesťanstvím“. (Viz http://theses.cz/id/6hf4h2/downloadPraceContent_adipIdno_16188.)

Jenže co to je „kontakt se sekulární společností“? Když mediálně známý křesťan hovoří před Vánoci ve sdělovacím prostředku, ale úplně se přitom obejde bez jediné, i té nejmenší zmínky o tom, jehož narození na Vánoce slavíme? Když kněz napíše předmluvu ke knize kuchařských předpisů, ve které zdůrazní, jaký že byl Ježíš gourmet, když dbal na správné uspořádání poslední večeře s apoštoly?

Na webu jsem našel krásnou definici: „Co je to preevangelizace. Společnost deformovaná třiceti lety preateistické a čtyřiceti lety ateistické výchovy považuje křesťany za nebezpečné šílence. Preevangelizace je snaha o to, aby nás místo nebezpečných šílenců vnímali raději jako neškodné blbce.“ A autor JiKu aneb Na2CO3 pokračuje: „Ale moc se to nedaří. Náš image totiž neustále kazí kverulanti a renegáti, kteří znevažují toto poctivé úsilí drtivé většiny opravdových křesťanů a odmítají jako neškodní blbci jednat“ (https://jiku.signaly.cz/1111/preevangelizace).

 

2.

V evangeliu samozřejmě ne, ale ani ve spisech církevních otců, ani ve středověké teologii se s preevangelizací nesetkáme... A ještě v mnohadílné německé encyklopedii Lexikon für Theologie und Kirche, vydání z roku 1963, se tento termín nevyskytuje vůbec...

A pokud si snad myslíte, že preevangelizaci zavedl 2. vatikánský sněm, velice se mýlíte: ani v dokumentech tohoto koncilu termín preevangelizace nikde nenajdeme...

Koncil mluví jen o evangelizaci, a to velice jasnou a naléhavou řečí: „Katolická církev byla založena od Krista Pána k tomu, aby přinášela spásu všem lidem, a proto pociťuje naléhavou nutnost hlásat evangelium“ (dekret Inter mirifica „O společenských sdělovacích prostředcích“, čl. 3). „Ať se (biskup) také stará, aby se apoštolská činnost neomezovala jen na ty, kdo konvertovali, nýbrž aby se spravedlivá část jak misionářů, tak i podpor určila pro hlásání evangelia těm, kdo dosud nejsou křesťané“ (dekret Ad gentes „O misijní činnosti církve“, čl. 30).

A ještě častěji koncil užívá další pojmy: kázání a zejména jedno ze slov pro koncil typických – apoštolát, včetně apoštolátu laiků. „Církev se zrodila k tomu, aby šířením Kristova království všude na světě k slávě Boha Otce učinila účastnými spasitelného vykoupení všechny lidi a aby jejich prostřednictvím byl celý svět opravdu usměrňován ke Kristu. Veškerá činnost Tajemného těla zaměřená k tomu cíli se nazývá apoštolát“ (dekret Apostolicam actuositatem „O apoštolátu laiků“, čl. 2).

Ovšem neměnný obsah Božího zjevení se musí – a od apoštolských dob se tak dělo – hlásat způsobem, který je pochopitelný rozličnému auditoriu: „Od samého počátku svých dějin se (církev) naučila vyjadřovat Kristovo poselství pomocí pojmů a jazyků různých národů a nadto se snažila osvětlit ho moudrostí filozofů, a to za tím účelem, aby přizpůsobila evangelium, pokud to bylo na místě, chápavosti širokých vrstev i požadavkům vzdělanců. Toto uzpůsobené kázání zjeveného slova musí zůstat zákonem veškeré evangelizace. Tak se totiž v každém národě vzbuzuje možnost vyjádřit svým způsobem Kristovo poselství a zároveň se rozvíjí živý styk mezi církví a různými národními kulturami“ (konstituce Gaudium et spes „O církvi v dnešním světě“, čl. 44).

Je toto snad preevangelizace? Ne, to je hned evangelizace, bez pre-.

  


Hledání