„Katolík je člověk cizí, nepřátelské rasy,“ napsal už za první republiky moudrý Jaroslav Durych. Myslím na tato slova v poslední době každý den.

Když se místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková doslechla, že by Kancelář prezidenta republiky mohla vydat katolíkům dvě budovy v areálu pražského Hradu (už jejich názvy „Nové proboštství“ a „Jiřský klášter“ jasně dokazují, že ty domy přece nemají s církví nic společného), ihned napsala hlavě státu, že něco takového udělat nesmí! Musí dodržovat zákon! Zákony, jak známo, jsou dvojí – ty, které nahrávají církvi, je třeba změnit, ty ostatní jsou proti církvi a jako takové je třeba je uplatnit.

Jednala v sebeobraně. Představa, že by nějaké domy na pražském Hradě patřily katolické církvi, představuje totiž jasné (i když přesně nedefinované) nebezpečí. To neříkám já – to řekla přímo Alena Gajdůšková, včera (16. 1. 2014), v pořadu Události, komentáře České televize. (Text jejího dopisu prezidentovi neznám, jen o něm mluvila.) Jde totiž – tak ale Gajdůšková doslovně – o „zajištění bezpečnosti hlavy státu“: katolíci jsou totiž lidé cizí, nepřátelské rasy... Jasně. Na otázku, zda by to znamenalo i vyvlastnění jiných domů na Hradě, které nepatří prezidentské kanceláři a mají soukromé vlastníky, řekla , že to ne. Jasně! Soukromé vlastnictví není ohrožení bezpečnosti hlavy státu, hrozbu představují katolíci.

(Konec konců i Arcibiskupský palác je, právě z bezpečnostních důvodů, mimo vlastní hradní areál.)

Stejně tak i Vít Vlnas, pověřený ředitel Národní galerie. Vyšebrodský oltář – je „velmi sporné zda ho církev vlastnila“ – jasně: oltář! Už to slovo je jasný důkaz, že nevlastnila... A další umělecká díla. Madona roudnická, třeba (Madona – jasně, to je hvězda pop music, ne církevní objekt): ani desítky dokladů předložených církví podle Vlnase nepředstavují „dostatečné doložení“ církevního vlastnického práva. Víc než půlku uměleckých děl, které katolíci po Národní galerii požadují, už dostali, říká Vít Vlnas – aniž by uvedl jeden jediný konkrétní příklad. Rozumíte tomu: nejde o nějaké jednotlivé opomenutí nebo nepřesnost: stovky děl z toho, co dostali v 90. letech, už katolíci stačili zašantročit! Může jim zodpovědný galerista pečující o své sbírky s péčí řádného hospodáře něco vydat? Nemůže.

Vít Vlnas neobviňuje, jen naznačuje: ztratili to, nevědí o tom, jinak by to nežádali znova – nebo to chtějí dostat podruhé? Znova? Jsou to vůbec normální lidé?