Stojí vedle sebe ve veliké místnosti, v jakémsi pozlaceném carském sále: připomíná to trochu zlý sen. Někdo je v arabské halábíji s šátkem přes hlavu, někdo v jakémsi africkém kroji. Noví velvyslanci jsou vyvoláváni, vystupují z řady, předstupují po jednom k Putinovi a předávají mu desky s pověřovacími listinami a kratičce s ním pohovoří. Velvyslanci mohou předvést umění pružné, elegantní chůze, cesta k Putinovi je dlouhá (musí být jasné, že ruský prezident, stojící na stupínku, je vysoce přesahuje).

Mezi novými velvyslanci je i český zástupce Vladimír Remek, bývalý europoslanec za Komunistickou stranu Čech a Moravy. Nemá kroj ani šátek, zato na saku má jakýsi řád. Pro nás, pamětníky, je to řád ovšem velice významný: Zlatá hvězda hrdiny Sovětského svazu.

Titul Gerój CCCP bych Remkovi příliš nevytýkal: dostávali ho rutinně všichni sovětští kosmonauti, ať již ti, kteří let hrdinsky přežili, tak i ti, co nepřežili (ti posmrtně).

Ovšem proč se k tomuto titulu hlásí takto manifestačně dnes? Více než dvacet let po rozpadu Sovětského svazu? Proč se DNES hlásí k totalitní diktatuře, která desítky let držela v područí a pak i vojensky okupovala zemi, kterou má reprezentovat? Ke komu cítí Vladimír Remek loajalitu? Ke své vlasti, anebo k postkomunistické ruské moci, oprašující a oslavující všechno sovětské? Co na to české Ministerstvo zahraničí?

Už si nevzpomínám, ve kterém roce jste letěl?“ řekl Vladimir Putin Remkovi, aby ho ponížil a dal mu najevo, že i se Zlatou hvězdou je nula: prezident si samozřejmě nemusí vzpomínat, o každém novém velvyslanci mu jeho kancelář jistě shromáždila veškeré informace... Ale diktátor si vždy projev servility vyloží jako slabost – a slabost jako pozvání k agresivitě.

 


Hledání