1.

Čas od času se v novinách či v televizních zprávách objeví zpráva o rostoucí nerovnosti ve světě, s jasným poselstvím – pokud jedno procento lidstva drží polovinu světových aktiv (předpokládejme, že je číslo správné), je to určitě špatně a mělo by se s tím něco dělat. Prý je to výsledek deregulace a fungování globálního trhu, musíme se s tím tedy vypořádat. Ihned zapracují instinkty levicových intelektuálů i běžných občanů, vyrůstajících s Krkonošskými pohádkami a legendou o Jánošíkovi. Anče, Kubo, hajnej všech zemí, spojte se! Proti všem Trautenberkům světa je třeba postupovat jednotně a začít bohatým brát a chudým dávat.

S čím se ale ve veřejném prostoru nesetkáme, je konstatování, kolik lidí díky fungování globální ekonomiky dostalo šanci postavit se na vlastní nohy a začít si vydělávat na živobytí vlastními silami, nezávisle na přerozdělování od státu. Podle zpráv Světové banky je na světě 1,2 miliardy lidí žijících za méně než 1,2 USD na den – to je jistě hodně. Podle téže zprávy ale dochází k jejich dlouhodobému poklesu nejen procentuálnímu, ale i absolutnímu. Podíl těchto lidí ve světové populaci klesl z 53 % v roce 1981 (1,9 miliardy) na 43 % v roce 1990 a 21 % (1,2 miliardy) v roce 2010. Pro dobrého katolíka je to vlastně velmi povzbuzující čtení. Čím více je lidí na Zemi a čím méně jsou omezováni státní mocí, tím méně lidí je chudých. Zdá se, že nejdůležitějším a jediným skutečným obnovitelným zdrojem v ekonomice jsou lidé a jejich kreativita. Slovy encykliky Caritas in veritate, „morálně odpovědná otevřenost vůči životu představuje společenské a ekonomické bohatství“.

Podobně se zdá, že v popisovaném období (1981 – 2010) dochází ke koncentraci majetku, onomu hrozivě líčenému rozvírání nůžek. Povaha tohoto bohatství je však specifická – ani miliardář nesedí na pytlích peněz, ale vlastní akcie či podniky a přeje si, aby firmy v jeho vlastnictví prosperovaly, v čemž se jeho zájmy zcela shodují s jeho zaměstnanci a s nezaměstnanými, kterým rozšíření podniku a jejich aktivit může přinést práci. Je to jistě zjednodušený pohled, ale takto trhy fungují a v dlouhodobém měřítku pozorujeme ve světě přerozdělování bohatství ve prospěch chudých, nikoliv přerozdělování chudoby, jaké známe z centrálně plánovaných ekonomik či z – v minulosti – regulovaných ekonomik Velké Británie, Indie či Pákistánu. Koncentrace majetku sama o sobě není ani špatná, ani dobrá, stejně jako globalizace. Záleží na tom, jak se s ním nakládá, a zatím jsou důsledky fungování trhů v takzvaném „boji s chudobou“ převážně pozitivní. Pokud se nám bude dařit i nadále proplouvat mezi Závistí a Lakomstvím, Skyllou a Charybdou ekonomického života, hříchem levice a hříchem pravice, pak i rozevřené nůžky majetkové nerovnosti budou dále symbolem stále vyšší úrovně života pro stále více lidí.

 

2.

Další věcí, kterou je třeba zmínit, je ukazatel nerovnosti. Nerovnost příjmů je číslem z předminulého století, dnes je zajímavějším ukazatelem takzvaná rovnost ve spotřebě, která říká, zda si různé příjmové skupiny mohou dovolit tutéž spotřebu. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že vůz za 16 000 Kč vás doveze na stejné místo jako vůz v ceně jednoho milionu či více. Ledničku můžeme mít drahou, nebo levnou, ale chladí obě. Byt můžeme mít drahý, nebo levný, ale neprší do něj, je v něm teplo a je naším výsostným územím. I když může narůstat nerovnost příjmů, rovnost ve spotřebě se významně srovnala ve srovnání s kterýmkoliv předchozím obdobím.

Nerovnosti v příjmech se tedy příliš neobávám, spíš mě děsí zatvrzelost, s níž se příčiny úspěchu a růstu blahobytu po celém světě vydávají za neúspěch nebo hrozbu, s níž je třeba se vypořádat. Snad je to proto, že stále platí výrok Bertranda de Jouvenel, který napsal, že je „nezřízený moderní zvyk nazývat spravedlivým všechno, co je emocionálně žádoucí“. Horší by bylo, kdyby tato zatvrzelost vycházela z goebbelsovského hesla „Tisickrát opakovaná lež se stává pravdou“. Kam by nás taková pravda zavedla, si netroufám odhadovat.

 

Autor je vysokoškolský učitel ekonomie 

 

Citovaná data viz http://www.worldbank.org/content/dam/Worldbank/document/State_of_the_poor_paper_April17.pdf 

 

 


Hledání