1.

Nově zvolená Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR včera (21. ledna 2014) už plně vklouzla do bot po předchozím zákonodárném sboru, který zasedal ve stejných místnostech: dlouze diskutovala nad návrhem zákona o povinném registru smluv.

Bavila se o něm předchozí sněmovna, ale dokončit jeho projednávání už nestihla.

Podle návrhu by, zjednodušeně řečeno, měla být každá smlouva, na jejímž základě by putovaly k soukromým subjektům veřejné peníze (což je ročně zhruba 68 miliard korun), povinně zveřejněna na internetu.

Kde je problém, řeknete si, lidé jistě mají právo vědět, jak se zachází s výnosem jejich daní. Leckde už se ostatně smlouvy zveřejňují, děje se tak nejen v devítitisícových Semilech, kde je starostou předkladatel návrhu, poslanec za TOP 09 a Starosty Jan Farský, ale i v Chrastavě, Ondřejově a na dalších místech, také ve Zlíně, jako v jednom krajském městě, a na Krajském úřadě v Liberci.

 

2.

Kde je problém?

Těch je! Poslanci předstupovali před sněmovní mikrofony a problémy recitovali jako z partesu (měl jsem pocit, že snad nejvíc jich vidí ti zvolení za ODS), někdy upozorňovali na stejný problém i podruhé a potřetí (opakování prý nevadí, řekla poslankyně za bývalou největší vládní stranu Jana Fischerová, ODS, „aspoň se to zdůrazní“...).

Ale – aby bylo jasno: nikdo není proti, všichni jsou pro, nikdo neřekl, že veřejná kontrola je špatně – ale... Ale právě ta ale.

Mohl by vzniknout zmatek, jelikož návrh předpokládá automatickou neplatnost smlouvy nezveřejněné v zákonem stanovené lhůtě (co když úředník prostě zapomene? anebo udělá nechtěnou chybu?); a co náš Budvar, národní podnik (kterému přece všichni tolik fandíme!), nebude v konkurenční nevýhodě oproti jiným pivovarům? Je rozdíl mezi právnickými osobami zřízenými zákonem, těch by se povinnost podle současného znění návrhu měla také týkat – a právnickými osobami zřízenými na základě zákona, kterých by se netýkala, takže ze zdravotních pojišťoven by pod něj spadala jen VZP, musela by se jím řídit Národní galerie a Česká filharmonie, ale ne 27 dalších příspěvkových organizací v kultuře. Co teď? A tak dál a tak dál.

Největší starost projevovali poslanci o malé obce (které mají třeba jen jedinou úřednici na pár hodin a starosta vykonává funkci při svém povolání): jak je to zatíží? Poslanec Petr Gazdík (TOP 09 a Starostové), starosta obce Suchá Loz, řekl, že malé obce takovou zátěž vydrží, protože „vydržely už horší věci“, jiný názor ale má poslankyně a starostka Prahy 2 Jana Černochová (ODS) – ta mluvila doslova o malých obcích, kde starosta nemá k dispozici „ani počítač“. A svítí loučemi, chtělo by se dodat...

 

3.

Největší problém ale představují zločinci z občanské iniciativy Rekonstrukce státu. Před volbami jim mnozí z poslanců (v sále je dnes takových skutečně většina z různých stran) podepsali, že budou prosazovat určité zákony, také povinný registr smluv – a teď toho litují; jako největší hrdinové se nyní ve sněmovně cítí ti, kteří nepodepsali. Předseda komunistů a poslanec Vojtěch Filip dal k lepšímu, že podle teorie státu a práva z dob před listopadem 1989 se takovým říkalo „skupina nátlaku“.

Ale na Rekonstrukci státu nadávají i zákonodárci, kteří „se upsali“. Iniciativa si totiž dodržování jejich slibů kontroluje, prý metodami „na hranici stalkingu“ (tolik Jan Chvojka, ČSSD; tentýž poslanec přirovnal před plénem sněmovny Rekonstrukci státu ke svědkům Jehovovým – a řekl, že mu, zločinci jedni, „míří revolverem na hlavu“).

 

 

4.

Ale zatím není tak zle. Poslanecká sněmovna návrh zákona o povinném registru smluv, sněmovní tisk 42, na příštích devadesát dní (prodloužená lhůta) odsunula k projednání do (několika) výborů.

Kdo bude chtít vychytávat v návrhu zákona mouchy, může, kdo bude chtít zdržovat a intrikovat, tak taky...

 


Hledání