To byla zas jednou, po delší době, zpráva z české politiky, která mě skutečně zaujala: poslanec Jiří Pospíšil vystoupil z ODS. Řekl, že ve straně (jejímž členem byl 16 let!) už necítí podporu, ale naopak nedůvěru...

První, co člověka napadne, je samozřejmě myšlenka na obě nová parlamentní uskupení, babišovce a okamurovce: tak ne oni – jako první se začal rozkládat poslanecký klub ODS...

Současní představitelé ODS sice jeho odchodu lehce zalitovali, ale zdá se, že stranu odchod Jiřího Pospíšila opravdu příliš nebolí. (Bývalí předsedové mohli být upřímnější: tak Mirek Topolánek označil Pospíšila za „uměle vytvořenou celebritu“ – uměle, to v jazyce Mirků Topolánků znamená: mimo nás, mimo naše mocenské struktury – a Václav Klaus děl, že Pospíšil stál vždycky na opačné straně barikády než on...)

Tak co si o tom všem myslet? Zbláznila se ODS úplně, že se tak klidně zbavuje jediného, opakuji jediného, politika, který jí vyhrál minulé krajské volby, byl první ve svém regionu? Jednoho z mála ódéesáků, kterému lidé aspoň trochu věří a který se, spolu s Miroslavou Němcovou, umisťuje alespoň nějak v průzkumech důvěryhodnosti politiků?

Člověka také samozřejmě napadne, že Jiří Pospíšil jenom neunesl svoji prohru na kongresu v Olomouci, kde neuspěl při volbě prvního místopředsedy a pak ani ve volbě řadového místopředsedy – ale takto jednoduché to zcela určitě není.

Jiří Pospíšil je člověk, který vydrží v klidu poměrně hodně: v ODS už snesl nejednu prohru a neodešel; a vydržel i to, když jej Jana Nagyová – prostřednictvím premiéra Petra Nečase – nespravedlivě a nelogicky zbavila křesla ministra spravedlnosti. Vlastně: ne zcela nelogicky; bylo to v logice obratu Petra Nečase v poslední etapě jeho vládnutí k tak řečeným kmotrům a regionálním lobbistickým tlupám: Pospíšil musel uvolnit místo jednomu z kmotrů, brněnskému Pavlu Blažkovi... Témuž Pavlu Blažkovi, který si později jako skvěle cvičeného medvěda do politiky přivedl nynějšího předsedu strany Petra Fialu...

Odchod Jiřího Pospíšila tak je především výpověď o Petru Fialovi. Ukazuje se stále zřetelněji, že Fiala se, když vytváří svou mocenskou základnu, neopírá o politiky s podporou ve volbách, ale o politiky s podporou mezi členy ODS. (A je venkoncem špatné, že to, právě v případě ODS, není totéž.). To, že členové ODS a jejich představitelé (správnější by jistě bylo říct: představitelé ODS a jejich členové) nehledí na voliče a dál si vytvářejí své mocenské sítě, je buď projev veliké sebedůvěry, nebo nepoučitelnosti a arogance plynule přecházející do hlouposti...

Ale je to především test českého pravicového voliče, jeho mravnosti a inteligence. Vyhodnocení přinesou ne jedny, ale postupně několikeré příští volby. Na co český potenciálně pravicový volič slyší? Dá se – zmanipulovat? Bude volit pravicovou stranu bez ohledu na morální profil jejích kandidátů? Zbaští, co se mu naservíruje na talíř?

 


Hledání