Poslanecká imunita... Institut, který teprve dnes, jak se zdá, hledá své správné obrysy. Mnohokrát zneužitý, kdy se trestnímu stíhání vyhli evidentní viníci, od začátku příliš široce nastavený, imunita do nedávna doživotní a rovněž přestupková, takže zákonodárci mohli, ad absurdum dotaženo, jezdit beztrestně na červenou... Téma, které je rejdištěm populistů, již dokáží vyhmátnout věci u národa (i právem!) neoblíbené... A samoznak všestranného zpanchartění české demokracie.

Bohuslav Svoboda mohl celou debatu o svém vydání vnímat s určitým uspokojením. Konstatovalo se, že do rozhodování o pražské Opencard vstoupil až dodatečně, že kriminalizované rozhodnutí učinil on a celá Rada hlavního města Prahy na základě odborných doporučení úředníků, u řečnického pultu se střídali poslankyně a poslanci, kteří mu vyjadřovali úctu a (jak členové mandátového a imunitního výboru, kteří znají spis, tak ostatní poslanci, kteří mají fakta jen z médií), vyslovovali nesouhlas s jeho stíháním – ovšem lišili se v dalším kroku: někteří říkali vydat, vždyť Poslanecká sněmovna přece nemůže nahrazovat justici a samému docentu Svobodovi prospěje, když se očistí před soudem – zatímco jiní říkali nevydat, protože i když nakonec státní zástupce žalobu nepodá anebo soud vyřkne verdikt „nevinen“, samo martyrium obvinění a souzení a mediálního zájmu člověka poznamená lidsky i profesně...

Mluvilo se o řadě nestandardních kroků při vyšetřování i o práci policie obecně, mluvilo se o kriminalizování politických rozhodnutí rad a zastupitelstev různých měst – a byla to často slova věcná a přesná, přítomnost mnoha poslanců se zkušeností v komunální politice byla na debatě znát.

Sněmovna debatovala o jednom konkrétním rozhodnutí, zda ano či ne, to ovšem upozorňuje na daleko závažnější skutečnosti. Mafie přisáté k veřejným rozpočtům jsou v Česku nesmírně mocné. A jejich součástí bývají i velmi užiteční lidé z orgánů činných v trestním řízení (o čemž se však poslanci v debatě jaksi báli víc hovořit, i tak ministr Martin Stropnický vytkl kolegům poslancům, že skrytě i veřejně vyhrožují policii).

Exprimátor Svoboda připomněl, že když začal rozplétat vazby kolem pražského dopravního podniku a „karty Pražana“, zažil nejdříve dobře míněné rady, aby do věcí nezasahoval, pak výhrůžky, pak zastrašování i fyzické napadení a jako další krok v řadě (což už výslovně takto neřekl) pak obvinění ze strany policie...

O podobné zkušenosti svědčila i dnešní poslankyně a ministryně Věra Jourová (ANO), která také svého času nedala na dobře míněné rady – a strávila pak měsíc ve vyšetřovací vazbě, než bylo obvinění proti ní jako zcela absurdní odloženo...

Věra Jourová byla jistě člověk v debatě nejpovolanější. A řekla, že pokud by šlo o její názor, hlasovala by pro nevydání poslance Bohuslava Svobody k trestnímu stíhání, ale bude hlasovat pro, jelikož hnutí ANO ve svém programu poslaneckou imunitu zcela odmítá...

Ale už jsme u dalšího – a taky neradostného tématu z české politiky.