Čtyři kopějky
Fotografie tří pánů v bílých košilích, dva z nich se protahují s rukama na zátylku, byla pořízena z ulice přes sklo restaurace pražského hotelu Paříž. A druhý den vyšla v novinách. Jednání o sestavení nové vlády trvala mnoho hodin. Předsedové stran zvali někdy kolegy do svých oblíbených restaurací. Luxusní hotel Paříž poblíž Prašné brány (v budově na druhé straně brány sídlil v únoru 1948 ústřední výbor komunistické strany) znamenal pozvání od Pavla Němce. Oblíbenou restauraci Stanislava Grosse (i dalších sociálních demokratů z pravějšího křídla) najdeme v hotelu Hoffmeister na Malé Straně, blízko Klárova ústavu slepců. Sedm hodin se jednalo na ministerstvu dopravy (v budově, kde ještě v listopadu 1989 sídlil ústřední výbor komunistické stany a v roce 1968 tam sovětská vojska zatkla Alexandra Dubčeka a členy stranického vedení). Vláda už je v tuto chvíli složena. A říkal mi minulý týden jeden nikoli nevýznamný ekonom, se kterým jsem obědval (v žádné ze zmíněných restaurací): "Přečtu si ráno v novinách, že lidovci hodili přes palubu Cyrila Svobodu, tak se honem podívám na Internet - a vidím, že už to není pravda." Sestavování vlády máme témeř jak na dlani. Sluníčko svítí a místopředseda Unie svobody - DEU Svatopluk Karásek jde s manželkou a dcerkou lesem, brnká na kytaru, kolem něj reportéři a kameraman České televize - moc hezké záběry. "Já vždycky všechno vykecám," odůvodňuje Karásek, "i estébákům jsem nakonec všechno řekl." A mluví o tom, že při nočním jednání tři předsedové někdy na hodinu zmizeli a jednali sami a zase se vraceli k ostatním členům delegací a že největší zápas byl o m m r, tedy o Ministerstvo pro místní rozvoj. (Kdysi jsem do jeho dnešní budovy chodíval do závodní jídelny a o pár let později jsem tam dělal interview s ministrem Schneiderem - copak asi dnes dělá? kdo si na něj vzpomene? Když jsem tehdy čekal na chodbě, až mě k ministrovi vpustí, šli kolem dva úředníci a jeden říkal: "Ministr je novej, tak rychle!" Ani si mě při tom nevšimli.)
Snad je to tím, že vláda se sestavovala v okurkové letní sezóně, kdy média neměla kromě pár atentátů a havárií příliš o čem referovat, tak redaktoři zmobilizovali všechny své konexe. A snad je to tím, že vláda se sestavovala většinou za slunného počasí, které vytvářelo téměř středomořskou atmosféru, snad je to tím, že ji skládali dohromady mladší a uvolněnější lidé, než obvykle. Čtenář, posluchač a divák má pocit, že ví úplně všechno. Co vytýkal Grossovi který sociálnědemokratický poslanec na zasedání ústředního výkonného výboru a že premiér použil ve svém projevu pro straníky slovíčko "prdlajs". Víme, jak tleskal při projevech a jak se tvářil odstupující předseda vlády. Dozvěděli jsme se, že Petra Buzková řekla Stanislavu Grossovi, že je ochotna nechat si stranickým logem orazítkovat některou část těla. Dozvěděli jsme se, že Unie svobody - DEU nechtěla ministerstvo zdravotnictví a že málem se mnistrem stal ředitel televize Prima místo Vladimíra Mlynáře, což by si přál Stanislav Gross, jenž žádal, aby mu i jiné strany pomohly s jeho slibem, že ve vládě budou nové tváře. No, některé nové tváře tam jsou. Například za ČSSD nestraník František Bublan, nyní šéf rozvědky, kdysi předtím tajemník lidové strany v Brně a ještě předtím farář v Břeclavi (ale o jeho kariéře se kupodivu v médiích nepsalo).
Tolik práce - a nakonec jsme dospěli k tomu, co jsme mohli mít bez práce. Shrnul prý výsledky za svoji stranu předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek. A vyjádřil to i vtipem, že car Mikuláš v záhrobí zjistil, že všechno je při starém, jen vodka je o čtyři kopějky levnější. I tázal se Lenina, jestli mu ty čtyři kopějky za tu revoluci stály.
Ale abych kvůli vtipu nezapomněl na pointu celého svého dnešního příspěvku: myslím si, že víme sice kdejakou pitomost, ale o to nejpodstatnější nemáme ani tušení.
Tak to holt chodí.