Zlaté tele

Když se řekne zlaté tele ? skoro každý si něco představí. Nevěřící většinou hodně peněz, takový nějaký ten odsouzenískorohodný konzumní styl. Pro nás, co věříme v Krista, je to kousek Bible. A taky, někdy, kousek života. Něco, co děláme, když je nám smutno po Bohu.

Jak to? Když lid viděl, že Mojžíš dlouho nesestupuje s hory, shromáždil se k Áronovi a naléhal na něho: Vstaň a udělej nám boha, vždyť nevíme, co se stalo s tím člověkem Mojžíšem. Donesli mu na jeho výzvu zlato které měli, a Áron vzal zlato, připravil formu a odlil sochu býčka. Dost práce: připravit formu, odlít. (Druhá kniha Mojžíšova, 32, 4).

Také my se někdy pustíme do činnosti “z vlastního zlata? ? vlastních sil a dovedností, ale především z pocitu, že teď je to na nás, když Bůh se neozývá? taky pracujeme horlivě a dovedně. S uspokojením, že něco zorganizujeme a zařídíme, i my můžeme při tom prožít zkušenost společenství. Je po strachu a nejistotě.

Když se pak Mojžíš vrátil a Árona se na celou záležitost ptal, ten mu odpověděl: Hodil jsem to do ohně, a vznikl tento býček (Druhá Mojžíšova 32,24). Ani zmínka o práci na formě ? on “vznikl?.

Víte co, nerentuje se to. Když se “Mojžíš vrátí? ? když je zase kontakt s Bohem živý, my sami to jsme, kdo neříkáme “tak jsem šikovný?, ale “ono to vzniklo?. Škoda práce!

Jana Fišerová