S a m o l e p k y

Žijeme v době nevzdělanosti, zjednodušených soudů a myšlenkových klišé. Lidé, a to i dobří, poctiví anebo s formálním vzděláním bez skutečného zažití jevů, používají často jakási myšlenková makra, ikonky, citace, nálepky, samolepky nebo jak to nazvat, aniž by tušili, jak se věci mají, anebo aspoň to, že věci jsou složitější. A začasté je skutečnost právě opačná, než jak to do národa (a zdaleka ne jen našeho) naočkovala ta či ona propaganda. A tak se “ví?, že to byli právě katolíci, kdo upalovali čarodějnice, ačkoli tento smutný fenomém byl daleko přáznačnější pro protestanstské prostředí, řekne se ?španělská inkvizice?, ?temný středověk? a zase ?renesanční příklon k člověku? anebo ?antické ideály?...

Nevěřím příliš ve zlepšení situace ve školství, při současném personálním obsazení; myslím si, že školy budou i nadále vypouštět do života lidi spíše olepené samolepkami, než vzdělané. Jedinou léčbou je diskuse. Ukazuje to kupříkladu alespoň částečná změna v postoji k menšinám, o nichž se veřejně diskutuje, nebo relativizace dříve rigidních samolepek ?odsun Němců? či ?Benešovy dekrety?, kde byla zastáncům nediskuse aspoň částečná diskuse vnucena...

A tak se snažím diskutovat.

Je smutný fakt, že velkým množstvím podobných nálepek se vyznačuje i povědomí křesťanů, a to jak ve vzájemném vztahu mezi společenstvími, tak i uvnitř společenství.

U nás katolíků je častou podobnou falešnou vizí protiklad mezi ?konzervativním?, ?předkoncilním? ?tridentským? papežem Piem XII. a ?progresivním?, ?otevřeným? Janem XXIII. (mezitím již blahoslaveným). Je jistě pravda, že v řadě věcí, například v názoru na liturgii, se Pius XII. projevoval jako člověk s malou fantazií a menší důvěrou v sílu Boží milosti, než jaká opravdu je... Ale jinde to byl člověk myšlenkově velice pružný a s velikým, možná až přehnaným smyslem pro novinky a pro experiment.

Který z obou papežů vydal dekret proti předvolební spolupráci sicilských křesťanských demokratů s komunisty a odvolával se přitom na dekret o exkomunikaci z roku 1949? Pius - nebo Jan? Kdo z obou vydal apoštolskou konstituci Veterum sapientia zdůrazňující význam, ba až nutnost latiny při výuce teologie? Pius, nebo Jan?

V nízkonákladovém časopise Konec konců, který se, většinou z relativistických a extrémně liberálních pozic, dost často věnuje i náboženství, napsal Antonín Hošťálek (jinak také spolupracovník Katolického týdníku) stať o Pierru Teilhardovi de Chardin. Prý si s ním katolická církev, která pořád nechce opustit přežilou představu transcendentního Boha, neví rady. Ale přiblížila se mu v učení II. vatikánského sněm. Tak tohle přijde člověku doopravdy líto. Církev si s Teilhardovým učením ví samozřejmě velmi dobře rady. Její stanovisko by se dalo shrnout do slov ?ano s výhradou? a je, přehledně shrnuté, obsaženo v monitu (?napomenutí?) o spisech Teilharda de Chardin, které vydal (30. června 1962, tedy již před více než 40 lety) z moci svého posvátného úřadu papež blahoslavený Jan XXIII. (rozhodně ne bezradný), tentýž, který svolal II. vatikánský koncil, věru ne proto, aby církev přiblížil k onomu ?ano s výhradou?...

Jiný příklad. V knížce jinak velice, velice, velice vynikající Kateřiny Lachmanové, které si nesmírně vážím, Laická spiritualita Madeleine Delbrelové (Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2004) čteme mimo jiné i o působení takzvaných dělnických kněží ve Francii, kteří byli na přání cíkevních představených vzděláni pro působení v továrnách a u soustruhů, a nemálo jich se nechalo antievangelizovat marxismem, místo aby sami evangelizovali prostředí, kam přišli. Ukázalo se, že sebelepší teologové a spirituálové, kteří ve fabrice nepracovali, hlasatele evangelia pro toto prostředí nevyškolí... Následovala omezení a pak zákaz (samozřejmě oprávněný) tohoto typu pastorace. Kdo kněze-dělníky povolil - a kdo je zakázal? Povolil je Pius XII. a zakázal (dekretem z 3. 7. 1959) bl. Jan XXIII...

Bylo to pod vlivem ?kritických hlasů, které se už dávno z pouhé úzkoprsosti soustřeďovaly v Římě hodnotíce celý experiment jako zkázonosný,? jak píše Kateřina Lachmanová? Faktem je, že Pius XII. tyto ?úzkoprsé? hlasy nevyslyšel, ale Jan XXIII. ano. A zcela v duchu pozdějšího II. vatikánského sněmu doporučil nahradit v takovéto misijní práci kněze laiky. Toto doporučení, ani informaci o tom, že to byl Jan, kdo dělnický experiment zastavil, se ovšem v citované knížce (jinak vynikající) nedočteme...

Ještě musím odpovědět na otázky, které jsem položil výše. Autorem obou uváděných dokumentů byl dobrý papež Jan. Tedy jak dekretu proti předvolební koalici křesťanských demokratů s komunisty na Sicílii, včetně odvolávky na protikomunistický dekret Pia XII. o exkomunikaci (vydán 1. 7. 1949), tak apoštolské konstituce Veterum sapientia (22. 2. 1962, tedy už po oznámení o svolání sněmu) horující pro význam latiny.

Samolepky jsou dvourozměrné a lpějí... Skutečnost je mnohorozměrná a stále v pohybu.

František Schildberger