V r a ž d í c í     d ě t i

Máloco je tak hrozné, jako vraždícící děti. Z doby svého dětství a mládí si nic podobného nepamatuji, neznám žádné podobné případy z dějin. To, že se někde zabíjejí "malé, usmrkané děti", bylo pro Čapkovu Matku důvodem, aby poslala proti takovému zlu bojovat i svého posledního syna. Ale aby vraždily samy tyto malé usmrkané děti? To přesahovalo fantazii kohokoliv. Všechny zločiny minulosti jsou nic vedle fenoménu vraždících dětí. Neznám z dějin kriminalistiky takové případy. Jsou? Kolik jich bylo? Vědí o nich něco kriminalisté? Vědí něco psychologové? Nikdo o tom nepíše. Když se stane ta nebo ona tragédie, tisková agentura vydá přehled, kdy a kde se cosi podobného přihodilo už v minulosti. V případu vraždících dětí jsou to jen příklady z poslední doby.

Co se stalo? Co se změnilo? Proč o tom nikdo neuvažuje? Máme přece před sebou změnu, a to změnu zcela zásadní, nesmírně důležitou, vypovídající cosi o světě, který se tím stal světem úplně jiným. Uvědomujeme si to? Připadá mi, že oficiální věda, alespoň ve svých výstupech určených pro veřejnost, zasouvá před touto skutečností klidným a rozvážným pohybem hlavu hluboko, hluboko, hluboko do písku... Neřeší se příčina, která musí být - přece! - nesmírně zásadní, řeší se, zda snížit o něco hranici trestní odpovědnosti.

Děti prolévají krev pro peníze, jako nyní v Podorlicku, ale i pro zábavu, jako nedávno v Brně-Maloměřicích. Děti prolévají krev z vlastního rozhodnutí, ale i na návod dospělých. Pod vlivem počítačových her, ale i bez jejich vlivu. Děti zabíjejí v mnoha zemích světa. Desetiletý Brit zavraždil s rozmyslem dva své vrstevníky, v občanských válkách v Africe dospělí zločinci zcela vědomě verbují a vyzbrojují desetileté dvanáctileté děti a posílaí je střílet. Něco se zlomilo v mnoha zemích světa. Nevím však o dětských mordýřích z Latinské Ameriky nebo z arabského světa; že by to byl jen nedostatek informací?

Domnívám se, že konečnou a pravou příčinou skutečnosti, že chladnokrevně vraždí už i maličcí, o nichž Pán řekl, abychom je nechali přijít k němu, je celospolečenská ztráta víry v Boha.

Ta se neprojeví ihned; společnost, jako někdo, kdo vyskočil z vlaku, si ještě nějakou chvíli zachovává původní rychlost a o cosi déle i původní směr. Ale pak přijde pád a nastanou hrozná zranění. Možná až ve chvíli, kdy vlak je už za zátočinou a všichni se tváří, že si na něj snad ani nepamatují.