Malí

Občas slyšíme, že to anebo ono je ”daň za demokracii“; někdy, když taková vyjádření slyším, říkám si, že demokracie je asi ta vůbec nejlépe zdaněná věc ve vesmíru? Ono totiž, podle mého názoru, vůbec není  jisté, zdali všechno, co je leckdy vydáváno za ”daň z demokracie,“ opravdu musí být ? a zdali by se demokracie neobešla klidně a možná ještě lépe i bez nepořádku a zločinnosti ? či naopak bez byrokratického otravování spoluobčanů a armády nad jiné nepostradatelných kanceláří?

Ale bez čeho by se demokracie zcela určitě neobešla, to jsou malé politické strany. Čas voleb, to je jejich doba. Česká televize jejich médium. Večerní diskuse na prvním programu jsou rozlosovány skutečně velmi demokraticky: strana jako strana, malá i ta největší; proto tam velké strany neposílají první garnituru ? a o to je debata jednolitější... Dívám se na ně jako na brouky, kteří začnou lézt, když člověk zvedne prkno zapomenuté na trávníku, a říkám si ? a asi proto, aby pocit ztráty času nebyl tak silný ? že se dívám prostě na informaci o tom, co se děje v nitru naší společnosti? Strany jsou si totiž dost podobné sociální demagogií, nelogičností a nesoustavností návrhů či silnou, skrytou xenofobií.

Všechny si také stěžují, že nemají jak oslovit občany. Přičemž celé čtyři roky jim nikdo nebránil konat mítinky na náměstích, vydávat knihy, oslovovat sponzory, prostě dělat všechno to, čím musí začít (a roky vytrvat) každý, kdo chce uspět ? nejen ve volbách. Ozdobou této společnosti je ovšem strana Helax ? Ostrava se baví; její kandidáti přímo vyzývají voliče, aby je nevolili, a nepřímo naznačují, ať volí ODS?

Když přitom nadávají České televizi jen málo, moderátor je pochválí za kultivovanou diskusi ? asi se bál něčeho horšího... Někdy si říkám, jestli právě tyto typy hodně malých politiků nejsou skutečným podhoubím, masovou základnou pro politiku velkou, jako jsou školní plácky se svým hašteřením a nakopáváním masovou základnou pro vrcholový fotbal.

Agresivita je skutečně často jejich nástroj ? a to nejen v podání Petra Cibulky, který je všech malých nejlepší model a vzor číslo jedna... S jakým potěšením třeba opakují, že politici parlamentních stran jsou gauneři, zloději, zločinci, darebáci ? jen by to chtělo i trochu víc důkazů? Ale takto naplano nadávají na strany s velkou podporou voličů malé strany skoro všechny ? od té, která (prý! těžko uvěřit?) vidí jako řešení folklór, po Koalici pro Českou republiku, která prý nemá problém s tím, aby během ”několika vteřin“ ve vysílání získala podporu dvaceti procent voličů, i když ”zatím se to nikde na světě nestalo“!  

Jindy si zas říkám, že malé strany asi hrají nevypsanou soutěž o co nejpitomější návrh. Osobně bych zatím palmu udělil Humanistické straně, jejíž kandidát s vážnou tváří tvrdil, že v budoucnu se bude lidstvo rozvíjet tak dobře, že občané budou chodit do důchodu už v pětadvaceti letech. Až na druhé místo bych zatím zařadil Petra Cibulku s výrokem, že lidé se mohou spolehnout, že až on bude ministrem vnitra, bude úplně po problémech.

Příznačné také je, že bojovné malé strany ve skutečnosti neberou samy sebe vůbec vážně; jejich představitelé nejsou blázni, nýbrž šašci; vůbec není ojedinělé, že jejich kandidátům unikne ve studiu úsměv jako reakce na vlastní, právě přednesené návrhy (stalo se to dokonce Petru Cibulkovi!) nebo že řešitel všech problémů světa vzápětí vezme své návrhy zpátky či je aspoň zrelativizuje?

Malé strany jsou daň za demokracii. Daně neplatí nikdo rád.

František Schildberger