S o c i a l i s t é a T u r e c k o
Na pořadu dne je v Evropské unii Turecko.
Dlouhé diskuse o jeho přijetí vstoupily do nové fáze.
Z hlediska této nearabské latinským písmem píšící země s oficiálně nábožensky neutrálním státním zřízením, kde ženy nejen že chodí s nezahalenou tváří, ale mohou se stát třeba i ministerskou předsedkyní, je vlastně křivdou, že ještě v Evropské unii není... Turecko se nejpozději od reforem Kemala Atatürka, uskutečněných po první světové válce, považuje za součást Západu. Do západní vojenské organizace NATO Turky přijali bez problémů. S přijetím do ekonomické a sociální organizace už problémy jsou. Najednou se ukazuje, jak velké jsou kulturní rozdíly, které nikomu na Západě nevadily při rozmísťování raket na tureckém území či při účasti tureckých vojáků na bojištích korejské války.
Turci se snaží, přizpůsobují legislativu, ale mnoho lidí má obavy z velkého rozdílu mentalit... Ten je nesporný. Jakkoli je Turecká republika laickým státem (jímž není žádná z arabských muslimských zemí, bez ohledu na rozdílné státní formy), o rovnoprávném postavení tureckých křesťanů se nedá mluvit. Mnoho staletých, a snad tisíciletých maloasijských křesťanských komunit zažilo svůj rozpad a konec právě v naší současnosti, ve druhé polovině 20. století. Nemálo tureckých křesťanů uteklo před muslimskými šikanami do západní Evropy... A nikomu konečně také není obzvlášť příjemné, uvědomí-li si, že případným přijetím Turecka bude mít EU přímou hranici s Irákem.
Při nedávné televizní debatě na toto téma (pondělní Události komentáře na ČT 1) mezi dvěma českými exministry zahraničí, konzervativcem Josefem Zieleniecem a levicovým socialistou Janem Kavanem - jsem si však silně uvědomil jeden nahlas nepřiznávaný, ale opravdu podstatný aspekt celé turecké diskuse: socialistické, antikonzervativní, v zásadě protikřesťanské politické síly budou přijetí prosazovat, protože v něm vidí svého spojence. A to podle zásady "Nepřítel mého nepřítele je mým přítelem, i když by jinak nebyl mým přítelem".
Levice spatřuje v příchodu pár desítek milionů muslimů do řad obyvatel Evropské unie další oslabení křesťanského elementu v unii - a to, je, zdá se, jejím prvořadým cílem...