D e s a t e r o    a     p o l i t i k a

Vzpomínám si, jak mne někdy v 70. létech minulého století více než zaujalo, když v zemských volbách v Tyrolsku kandidovala strana, která vyhlásila, že jejím programem je ? desatero Božích přikázání. Desatero Božích přikázání a nad to už nic - když se bude dodržovat desatero, vše bude v pořádku, všechny problémy se vyřeší a nic už pak nebude třeba řešit.

Strana se těšila docela slušné úctě rakouských veřejnoprávních médií, rozhodně se jí tehdy nikdo neposmíval, jak by se asi dneska stalo. Do zemského sněmu se sice nedostala, ale počet získaných hlasů, jak připomněl redaktor, který v rozhlasovém zpravodajství mluvil s lídrem strany, rozhodně nebyl zanedbatelný (na čísla už si nevzpomínám). Křesťanský politik, který kandidoval bez vlastního programu, jen s Božím programem, však byl poněkud depresivní. Slyším ho ještě dnes, jak říká: ”Das ist eine demokratische Katastrophe...“ Tedy: ”To je demokratická katastrofa, měli jsme proti sobě média, měli jsme proti sobě církev, někde proti nám kázali kněží v kostelích...“ Nevím proč, ale představoval jsem si tehdy, že to říká na krásné zelené louce s pozadím alpských velikánů, trochu jak na obale na čokoládu a svítí při tom slunce, ale on se dívá do země... Je to ještě poměrně mladý člověk, muž s černými vlasy...

Proč vlastně byla tyrolská církev proti desateru Božích přikázání?

Řekl bych, že v tomto kontextu právem.

Křesťanství není ideologie. Křesťanství není politický program. Nikdy se to dost nezdůrazňuje, stále bychom to měli říkat dokola, a tak se to i teď snažím říkat.

Pokud někdo kandiduje ve volbách,měl by mít konkrétní politický program - a ne říkat, třeba: mým programem je učení katolické církve. Jaký je správný křesťanský názor na výši DPH? Kolika procenty by, podle učení katolické církve, měl být zdaněn dovážený ojetý automobil? Samozřejmě, že na to není žádný konkrétní křesťanský názor. Samozřejmě, že sociální učení církve obsahuje obecné zásady, třeba co se týče výše mzdy zaměstnanců a podobně, ale konkrétní výši daně na ojetý vůz toto učení neřeší. Různí křesťané mohou mít v té věci různé názory a mají také rozdílné zájmy; právě pro jejich řešení a vyrovnávání je tady politika. Někdo dováží ojetiny, chtěl by daň nižší, někdo vyrábí nová auta, chtěl by staré dovezené vozy zdanit co nejvíce. ”Kdo mne nad vámi ustanovil soudcem?“ (Luk 12, 13) ohradil se Pán Ježíš, když po někdo chtěl, aby přiměl jeho bratra, aby se s ním rozdělilo dědictví. Náš Pán léčil nemoci těla i zranění duše, odpouštěl hříchy, hlásal evangelium a vedl k pokání. Politických a sociálně reformních řešen mnoho nenabízel, vlastně jen jediné: dejte císaři, co je císařovo. Je výše daně spravedlivá, anebo není? K tomu se Pán Ježíš nevyjadřuje. Dejte císaři, co je císařovo; až přijde čas, bude jej Pán soudit; i nás.

Křesťanství není návod, jak řešit praktické problémy; křesťanství je živý Bůh, který působí v nás a vede naše duše k věčnosti. Samozřejmě, že toto Boží působení má obrovské důsledky pro každodenní život a vliv na běžné problémy, ale toto působení není návodné a přímo. Samo o sobě praktické problémy neřeší - protože takto si to Bůh nepřál. Když, promiňte mi to zjednodušující přirovnání, ale lepší mě nenapadá, když postavím elektrárnu, nemohu si myslet, že už si nemusím kupovat žádné domácí elektrospotřebiče, jelikož elektrárna je plná síly. Myslet si, že život podle desatera změní můj život na předčasnou pozemskou procházku rájem, je tragický omyl a nikoho rozumného to myslím ani nenapadne. Přesto v politické souvislosti si stále znovu někdo něco podobného myslí.

V našem volebním systému se tendence k podobnému uplatnění evangelia a učení církve obejvují především při volbách do Senátu. Čas od času se v nich objeví kandidát, který o sobě říká, že nemá jiný program, než křesťanství.

Nevolme ho.

Ten člověk nezná učení církve.

František Schildberger