B u s h

Volby v USA skončily a ”republikáni se mohou pominout nadšením“ jak to ve včerejší hlavní zpravodajské relaci s vkusem a objektivitou sobě vlastními vyjádřila česká komerční televize Nova.

Vítězný George Bush získal více hlasů než před čtyřmi roky, více hlasů než při své druhé volbě získal Ronald Reagan, Bush letos získal více hlasů než kterýkoli kandidát v americké historii. Ovšem to jsou absolutní čísla, ne relativní. Výsledek byl poměrně těsný, i když ne tak, jak se leckdy předpovídalo. Ačkoli přístup do volebních místností byl omezenější než v Kazachstánu, samotné hlasování složitější než v Gruzii a elektronika méně spolehlivá než ve Venezuele (jak neopomněla ocitovat jistě zcela nezaujaté znalce česká veřejnoprávní televize Česká televize), zájem Američanů o volby byl takový, jako naposled v 60. letech minulého století, když dnešní padesátiletí byli malí a k volbám ještě nechodili. A z vesmíru poslal svůj hlas americký astronaut, který slouží na mezinárodní orbitální stanici.

Republikáni zvítězili i ve volbách do Senátu, Sněmovny reprezentantů a získali nejvíce míst guvernérů jednotlivých států. Nebudou ovšem ”ovládat“ Senát, Sněmovnu reprezentantů a Nejvyšší soud, jak také zaznělo od amerických liberálů, kteří dokonce (a to je rouhání vůči svobodě, již mají) mluvili i o ”systému jedné strany“ - ale budou mít v těchto institucích - různě velkou ? převahu. Což je něco jiného než systém jedné strany.

Americké televizní stanice byly po zkušenostech z roku 2000 superopatrné v jakýchkoli předčasných konstatováních. Očekávaly spíše sérii soudních doher a nekonečného přepočítávání hlasů. A zároveň se toho obávaly. Tlak na Kerryho, aby svoji porážku přiznal, když už byla zřetelná, byl nesporný. Americké volby vůbec končí tím, že jeden kandidát zvedne telefon a pogratuluje druhému k vítězství. Je vůbec hezké, že zná jeho telefonní číslo. Vítěz pak pronese projev, ve kterém řekne, že chce být prezidentem všech Američanů. Až se bude něco podobného dít při prezidentských volbách na Slovensku a v Bělorusku a v Palestině (a v Kazachstánu, Gruzii a Venezuele), bude na celém světě mír.

John Kerry získal, řekl bych, lehce, dva nejmocnější a nejbohatší státy, New York a Kalifornii. Volilo jej celé pacifické pobřeží a Nová Anglie. Bushe volil Jih a americké vnitrozemí, oblast ne tak bohatých a tvrdě pracujících lidí. Kerryho volila spíše města a Bushe venkov ? bylo tomu tak i v rámci jednotlivých států, včetně Ohia, které mělo tentokrát pozici jazýčku na vahách. Bushe volila country a Kerryho rap.

Johna Kerryho nevolila většina amerických křesťanů, většinovou podporu měl mezi ateisty a židy. George Bush jasně vyhrál u protestantů, těsně i u katolíků (kteří tvoří zhruba čtvrtinu americké populace). To spíše svědčí o krizi americké katolické církve, o sílících liberálních tendencích mezi americkými katolíky; ostatně i sám John Kerry je příkladem liberálního katolíka, který se neřídí učením církve (potraty, rozvody). Vítězství republikánů znamená, že Amerika se vzdor všem svým problémům mění k lepšímu. Nezmění se trendy a směřování, jen se zbrzdí, Díky Bohu za to...

Pochod liberálů do médií a institucí už nezní tak všemocně. Nic zásadního ovšem tato volba nezmění, ale zabrání lecčemu zlému, zejména v Americe samotné, nevím, jak v zahraniční politice.

Nebyla to jen válka v Iráku, která rozdělila USA na dva jen těžko smiřitelné tábory. Jde o víc, jde o rozdíl v zásadním pohledu na život. Richard Reeves, profesor žurnalistiky na Kalifornské univerzitě, to ve volebním vysílání stanice CBS vyjádřil opravdu typickým způsobem. A nedá mi to, abych jeho slova, když už je cituji, nekomentoval. ”Máme vlastně dvě Ameriky, ne Ameriku chudých a bohatých, jak o tom hovoří rád John Edwards...“ (na bohatství nám, bohatým liberálům, nesahejte!!) ”...ale Amerika je rozdělena časem: někdo hledí do minulosti, někdo dopředu. A ti, kteří hledí do minulosti, si přejí zachovat Ameriku, která by vypadala jako Amerika, ve které vyrůstali, ve které bylo více hodnot, a slovo hodnota tehdy skutečně něco znamenalo, a chtějí tyto hodnoty předat...“ (Čili hledí ve skutečnosti spíše do budoucnosti, než do minulosti ? řekl bych.) A kalifornský profesor v CBS pokračoval: ”Je to taková ta Amerika sloganu ´Tatínek to ví nejlíp´.“ (Není nad to zvolit správnou polohu ironie.) ”To byla Amerika...“ (najednou minulý čas, ačkoli tady kdosi právě vyhrál volby) ”...bílých mužů, křesťanů...“ (Jak rafinované spojit ? nenápadně ? křesťanství jen s jedním pohlavím a jednou rasou. Jak lživé mluvit o Bushovi, prezidentovi s Afroameričanem na postu ministra zahraničí a Afroameričankou v pozici klíčové bezpečnostní poradkyně jako o prezidentovi bílých mužů!) ”A George Bush si vybudoval politickou kariéru, zdá se, že brilantní kariéru, na tom, že právě tyto lidi přesvědčil, že je jeden z nich.“ (Nezdá se, je to brilantní kariéra.)

Jak zvolení George Bushe přijal autor vítězného filmu letošního festivalu v Cannes jsem se zatím nikde nedozvěděl; zřejmě zatrpkne, protože Američané se zase jednou ukázali jako relativně intaktní vůči levicové demagogii. A velkovýrobce té nejhorší pornografie Larry Flynt se už před volbami vyjádřil, že v případě vítězství George Bushe bude uvažovat o vystěhování z USA - je to dobrá vizitka pro Ameriku, že v ní už nechce žít člověk, který v ní takto zbohatl.

František Schildberger