Švýcarský dramatik a romanopisec Friedrich Dürrenmatt (když si odmyslím závěrečnou, dílo od díla šílenější etapu jeho tvorby) patří k mým nejoblíbenějším autorům; a mám za to, že jeho dílo nebylo doceněno (Nobelovu cenu nedostal, zato mnohem horší dramatici Dario Fo či Wole Soyinka ano). Ale nechci psát o Friedrichu Dürrenmattovi, jen jsem si vzpomněl na jeho myšlenku, kterou sice vyslovil o atomové bombě, ale platí o každém zlu... ”Když už byla atomová bomba jednou vynalezena, nemůžeme se jejího nebezpečí nikdy zbavit; můžeme se snažit, aby ten Damoklův meč visel na ocelovém laně, a ne na niti, ale viset už nad námi bude vždycky.“

Na tato slova jsem si vzpomněl, když jsem se dočetl o kampani některých českých lékařů za uzákonění pilulky RU-486. Ta pilulka už byla u nás jednou odmítnuta, a její odmítnutí patří k nejoptimističtějším momentům v činnosti českých bojovníků proti potratům. Podařilo se sesbírat 60 tisíc podpisů pod peticí proti uvedení tohoto přípravku na český trh. Jenže... Jak již bylo zlo jednou vytvořeno, nezbavíme se ho. Jedno odražení útoku RU-134 na dveře našich ordinací bylo hezké vítězství. Ale může někomu připadat jako marné, když nyní stojíme přesně na stejném místě a připuštění RU-486 je znovu na pořadu dne.

Ale RU-486 je na tom přece jenom jinak. Nezachází tolik jako s nesporným suverénem ? už jednou prohrála, a to se v této společnosti zaměřené na úspěch neodpouští. Odpůrci dostávají prostor v médiích a viceprezidentka Hnutí pro život ČR Zdeňka Rybová mohla dokonce v dnešní Mladé frontě dnes představit své stanovisko k potratům obecně. A čtenář novin, který by se jinak s podobnou argumentací nesetkal, mohli přečíst něco, nad čím snad aspoň trochu zamyslí...

Boj má smysl.