T e l e v i z n í d e b a t y
Díval jsem se dnes na televizní duel dvou dam, ministryně školství Buzkové (ČSSD) a místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Němcové (ODS) a také na jiný duel jiného místopředsedy sněmovny Kasala (KDU-ČSL) a pražského primátora Béma (ODS).
Díval jsem se, občas přepínaje a občas od televize odcházeje, na dvě politické debaty, protože jsem si říkal, že bych o nich mohl něco napsal, nebo z nich aspoň načerpat nějaká témata. Ale žádné téma mne nezaujalo.
Z postav mne nejvíc zaujal primátor Bém, asiže proto, že není tolik televizně-debatně frekventovaný, což se na jeho vystupování projevuje (zatím?) pozitivně; byl v rozhovoru jaksi věcnější, nějak spravedlivější i rozumnější mi připadal. Ale zdání může klamat, a zdání u televizní obrazovky stonásob.
Čím to, že mne témata, o nichž se bavili politikové, nezaujala? Často se mluvilo o věcech, které jsou ve stadiu zrodu nebo jen úvah, jiná jsou zase již pasé. Sumárně je všechno jaksi zmatené a řešící nepodstatnosti. Tak třeba se plakalo, že je málo učebních míst pro řemeslníky, ale hned se konstatovalo, že absolventi učebních oborů najdou podle statistik zaměstnanosti tíže pracovní místo než absolventi gymnázií ? tak kde je problém? A nad tím, že kraje mají málo peněz z výnosu daní anebo že ČSSD je nejednotná, se mi také nechtělo plakat. Příliš velký vliv krajů v zemičce tak malé, jako je Česko mi nepřipadá chytrý a ČSSD opravdu nemám chuť oplakávat (možná to není moudrý postoj a ta strana nám ještě bude chybět... Nebo už teď chybí).
Jako největší z probíraných témat, pokud jsem je při přepínaní a odbíhání vůbec zachytil, mi připadal nadbytek byrokracie. Rostoucí počet úředníků je spíše klimatický či meteorologický, než politický jev a v zemích, kde nastává, stále funguje tak, jak to již před 40 lety popsal britský profesor N. C. Parkinson: každý úředník chce být důležitější, než je, a cesta k tomu vede skrze získání podřízeného; ne ovšem jednoho, ten by jej ohrožoval, ale rovnou dvou; a každý z nich chce mít za čas zase svoje podřízené.... Parkinsonova tabulka o mizení britských kolonií, ale současně probíhajícím nárůstu úředníků ministerstva kolonií je klasická. Profesor Parkinson také objevil a pojmenoval, že každý úřad s více než 2000 zaměstnanci již nepotřebuje okolní svět a je schopen se zaměstnat zcela sám svými vlastními problémy a vlastní agendou.
Takže informaci, že (vzdor tomu, co se slibovalo) po převodu některých kompetencí na kraje úředníků na ministerstvech neubylo, už beru podobně jako informaci o řádění vichřice v Jeseníkách, která tam devastovala lesy: i to patří ke zdejšímu klimatu a nic se s tím nenadělá. Ale najdou se země, kde to mají ještě horší...
Prostě to tak je. Budoucí premiéři už dvakrát slibovali, že zmenší počet ministerstev, ale nakonec jejich počet ještě zvýšili, neboť potřebovali víc karet pro koaliční poker.
Primátor Bém sice ohlásil, že město Praha propustí 250 svých (zbytečných) úředníků, ale zkušený Jan Kasal na to správně řekl, že počká, až to nastane; myslím si totéž, co Jan Kasal, i když on to pouze naznačil: i na pražské radnici zůstane jen u záměru a těch 250 úředníků nikam neodejde ? vždyť kam by šli!