Jak pomalu stárnu, začínám potřebovat, a především oceňovat věci, kterých jsem si dříve kolikrát ani nevšiml. Úsměv, pár milých slov, projevený zájem. A nepřestává mne překvapovat, jak často se mi takového lidského pohlazení dostává právě v dnešní době, na kterou tak často nadáváme, mne nevyjímaje. 
Tak třeba nedávno…
Paní magistra v lékárně
Podávám jí recept, chvíli mě odhaduje, co se mi může a nemůže říct, a pak povídá: „Pane, ten Helicid vám na žaludek trochu pomůže, vzít si ho pár dní, to určitě ano, ale natrvalo bych to určitě nebrala. Na to musíte jinak.“
A aniž by mi nabízela homeopatika, zázračné bylinky za tři stovky v miniaturní krabičce či další zboží, mi fundovaně radí, na co se má moje paní doktorka podívat a co mám upravit ve své životosprávě a životním stylu. Evidentně ví, o čem mluví. Těch pět minut mi dává zadarmo a na závěr mi přeje pevné zdraví.  
Prodavačka dobrůtek
V našem okresním městě se nachází obchůdek, kde prodávají fornetti, takové malé dobrůtky z listového těsta(?) s různými náplněmi. Vnoučata mi je každý pátek kupují za odměnu, když je vezu na „nábožko“ a pak domů ze školy. Tento pátek jsem ten obchůdek v příslušné ulici hledal; je to vlastně jen okénko do ulice, za kterým se nachází malá místnůstka s občerstvením všeho druhu.
„Tak co to bude, jemnostpane?“ ptá se mne asi sedmdesátiletá paní prodavačka.
„Dal bych si fornetti se slaným karamelem, pět kousků,“ objednávám si ty nejoblíbenější.
S úsměvem mi je podává z regálu a představuje mi další druhy.
„Tady vlevo jsou sladké náplně. Vaniková, s různými druhy marmelád, čokoládou. A vpravo na slano. S příchutí pizzy, špenátu…“ Říká to s hrdostí, za kterou tuším, že zboží nejenom prodává, ale také peče a vyrábí. Nakonec si odnáším pěkný vzorek sortimentu, prodavaččin úsměv a upřímně vyslovené přání dobré chuti. 
V marketu Billa
Při minulém nákupu jsem dostal stírací los. Řetězec slaví výročí svého působení v Česku. Mohl jsem vyhrát šest stovek, ale po setření je to jen dárek, o který si mám říct při dalším nákupu. Za pokladnou sedí paní tak asi v mém věku a je na ní vidět, že ta dnešní šichta je už dost dlouhá. Markuje můj druhově atypický nákup, doposud se řídím radami paní magistry, viz výše, a najde si chvíli, aby obsah mého košíku vtipně komentovala. Potom předávám svůj los a očekávám dárek. „No to vás moc nepotěším!“ říká paní prodavačka a se šibalským úsměvem mi podává přeslazenou a energeticky naprosto nevyváženou čokoládovou tyčinku Nesquik.