Prvně jsem takové džíny viděl v jednom stánku s devocionáliemi v hercegovinském Medjugorje; tedy ne přímo, nýbrž jen jako motiv potisku na tričkách, která tam prodávali: kalhoty úplně prodřené na kolenou a výzva (v cizím jazyce) MODLETE SE VYTRVALE!
Když jsem pak proděravělé džíny viděl poprvé in natura – a bez výzvy k modlitbě, překvapilo mě to. Tedy takhle: není nic blbějšího, než si vzít za téma nějaký módní výstřelek a začít jej kritizovat... Módní výstřelky, jak známo, pomíjejí – to jenom lidská blbost je věčná, ne její jednotlivé projevy... (I když – právě to se dělalo odjakživa: ve středověkých textech, kupříkladu, se najdou polemiky proti příliš dlouhým špičkám u škorní – a kde je dnes konec špičkám, škorním i středověku?)
Takže i když jsem pak začal vidět džíny s uměle udělanými dírami na kolenou stále častěji, říkal jsem si, že to je právě příklad módního výstřelku, který se dlouho neudrží – a já že nebudu ten zapšklý, staromilský hlupák, který si brousí své pero na takovéhle maličkosti. Jenže, jak vidíte kolem sebe v ulicích pořád i na serveru www.sklenenykostel.cz právě teď, díry v kalhotách se stále nosí a já o nich přece jen píšu – cosi...
Fakt ovšem je, že mi k fejetonu na kolena chybí pointa. Několikrát jsem už pointu na ulicích viděl, ale vždycky jsem odolal a fejeton nenapsal – což bylo dobře, protože za chvíli jsem viděl pointu další a ještě výraznější. U všech všudy! Prvně jsem chtěl psát o fenoménu děravých džín, když na mě poprvé z uměle udělané lochny vykouklo ne oblé dívčí kolínko, nýbrž kostnaté a chlupaté koleno mladého muže; pak když se naproti mě v trolejbuse uvelebila stará dáma s bílým drdůlkem na hlavě, v bílé nažehlené blůzičce a s pečlivě roztřepenými velkými dírami na kolenou; pak když jsem poprvé uviděl, že díra se dá umístit i jinam než na kolena a dokonce i na velice, velice krátké šortky...
Ach jo... Jsem přece jen zapšklý staromilec, protože tohle se mi doopravdy ani trochu nelíbí...
A nedávno jsem potkal další pointu, když jsem na dolních končetinách jedné mladé dámy napočítal ne méně než jedenáct děr ve džínách: rozumějte, jedenáct velkých děr na jedné každé dolní končetině, ne jedenáct dohromady (počítal jsem je, přiznám se, docela bezostyšně, bylo jich opravdu dohromady dvaadvacet!). Ach jo...
Kam půjde vývoj dál? Vidím několik dalších předělů: za prvé, když uvidím dětské dupačky samá díra; za druhé, když se díra na kolenou začne nosit i u společenského obleku: prezident republiky bude jmenovat nové soudce anebo ministry v tmavém obleku, s kravatou, samozřejmě v saku – a s velkými dírami na kolenou; za třetí, když se převládajícímu trendu přizpůsobí i církev: kněz půjde k oltáři v albě s pečlivě vyvedenými (a hodně roztřepenými!) dírami umístěnými tak, aby bylo vidět, že má holá kolena...
Ale dost, tohle má být fejeton, tedy zábavní žánr, ne horor.
Skončím tak: ještě před sto lety chodili po ulicích běžně lidé v děravých šatech – prostě proto, že neměli na jiné. Společnost, která je bohatá, a hraje si na to, že je chudá, je nemocná. Jako když si aristokratky za Marie Antoinetty, s královnou v čele, hrály ve Versailles na zemědělství a snažily se dojit krávy. Mnohé z nich si pak fyzickou práci vyzkoušely už ne jako zábavu, ale jako nutnost.