Na každoročním podzimním zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů v New Yorku se mluví; od řečnického pultu i v kuloárech. Co je každý rok, to nebývá příliš významné: záleží na tom, kteří politici se zrovna ten který rok na Valné shromáždění sjedou. Jen málokdo, jako česká hlava státu Miloš Zeman, má čas na to, jezdit do New Yorku každý rok.
Letos je Valné shromáždění spíše významnější, i když tam chyběli třebas prezidenti Číny a Ruska – celý svět totiž čekal na „debut“ dvou nových lídrů velkých zemí, francouzského Emmanuela Macrona a zejména amerického Donalda Trumpa. Francouz hovořil vcelku způsobně, takže není moc co komentovat. Ale ani Trump neřekl vlastně nic nového. Nové to bylo jen na Valném shromáždění OSN. Ještě nikdy, ani v nejhorších letech studené války, žádný prezident USA na tomto shromáždění nevyhrožoval nějaké zemi totálním zničením. Severní Korea by ovšem také vyslala své jaderné střely – a Země by se možná změnila v planetu poněkud jiného charakteru, než jaký má dosud. Ještě že Donald Trump své sliby tak nerad plní!
Na každoročním zasedání Valného shromáždění OSN se mluví. O ledasčem. Bizarní vystoupení bývala ovšem vždy spíše doménou lídrů z malých zemí položených v tropickém zeměpisném pásmu: kombinace horkého klimatu, malé zodpovědnosti a rytmické hudby posiluje fantazii. Maurice Bishop například, premiér z karibského ostrova Grenada, zaujal svého času newyorské auditorium projevem o UFO. Bishop byl sice šéfem vlády státu, jehož formální hlavou je britská královna, ale byl to výrazný exponent sovětské politiky. Rusové a Castro jsou prostě blíž než ufoni. Kromě svých manželských dětí Nadi a Johna zplodil premiér Bishop i nemanželského synka, kterému dal jméno Vladimir Lenin. (Vladimir Lenin ovšem skončil tragicky, zahynul v baru v Torontu ve věku pouhých šestnácti let.) Také Miloš Zeman je v Rusku oblíben: tamní média nepochybují o tom, že příští rok znovu vyhraje volby; asi mají už teď nějaké informace o tom, kolik bude mít k dispozici černých peněz.
U pultíku před stěnou ze zeleného mramoru se střídají řečníci jako na běžícím pásu. Kdyby se jen polovina jejich slov stala skutečností, planeta Země by se zcela jistě změnila v peklo, a kdyby se uskutečnila druhá polovina, Země by se možná změnila v ráj. Miloš Zeman zaujal, že přišel vyzbrojen holí a o řečniště se musel opřít oběma lokty, byť byl, jak se zdálo, střízlivý; to mu ovšem zmenšilo možnost gestikulace. Jeho slova o boji proti terorismu byla také trochu z jiného s věta.
Všechny hlavy států a vlád (až na několik výjimek) jsou pak každoročně hosty amerických daňových poplatníků na recepci uspořádané americkým prezidentem. Na závěr mohou říct americkému prezidentovi „Dobrý den“ a s ním, s jeho ženou a s americkou vlajkou a prezidentskou standartou se vyfotit. No odmítni to! I když přijetí v Oválné pracovně Bílého domu a tisková konference u dvou pultíků na trávě to není.
Myslím, že Miloš Zeman už měl pro washingonskou tiskovou konferenci s Trumpem připravenu sadu obzvláště šťavnatých bonmotů – když tu přišla studená sprcha: pozvání do Bílého domu se nekoná, ačkoli český velvyslanec Hynek Mácha – promiňte, Hynek Kmoníček je, jak říká, už několikrát zaurgoval... Donald Trump prostě neplní své sliby. Hillary Clintonovou nezažaloval, jedenáct milionů ilegálních přistěhovalců do autobusů nenaložil a z USA nevyvezl a českého prezidenta v Bílém domě nepřijal. Zato, nastojte, rumunskému prezidentovi, ač není ani zdaleka tak vtipný jako Zeman, audienci v Oválné pracovně udělil!
To pochopitelně naštve. Však také Miloš Zeman Donaldův první projev v OSN zkritizoval a ještě letos si poletí spravit náladu do Soči. Tam jej pozval Vladimir Lenin, promiňte, Vladimir Putin. Pozvání do Soči je totiž, pokud to nevíte, řekne vám to Miloš Zeman, úžasné vyznamenání! Naposled byl z pražského Hradu takto vyznamenám Gustáv Husák.