Fejetony

Dnes odpoledne, jak se dozvídám ze zpravodajství, se utrhla jedna z kabin lanovky na Ještěd a ve svých troskách pohřbila průvodčího; žádní cestující v kabině nebyli, kabina v protisměru zůstala stát v patnáctimetrové výšce a záchranářům se z ní podařilo evakuovat čtrnáct lidí. Nikdo z nich se nezranil, někteří potřebovali psychologickou pomoc. Svezl jsem se touto lanovou dráhou letos v létě, 26. srpna, tedy před 2 měsíci a 5 dny...

Začíná se latinsky, univerzálně. Svatý otec slouží velmi soustředěně a s neuvěřitelným klidem. Těším se na homilii. K evangeliu vstáváme. Meč proniká duší naší matky Marie. Panna Maria Sedmibolestná – patronka Slovenska. A František mluví o ní, o cestě, na které máme být i my. Neschovávat se mezi čtyři stěny, do sebe. Máme žít evangelium, nevnímat celý svět jako nepřátelský...

Památník obětem komunismu měl původně stát blízko libereckého zámku, v parku při ulici Guttenbergově, v nejužším centru; ale poté, co na radnici posílili komunističtí pohrobci, musel záměr výstavby památníku z tak nápadného místa odejít – a uchytil se na jiném místě, na křižovatce ulic Klášterní a Jablonecké, také v parku, také pěkném, ale izolovaném frekventovanou silnicí – a dále od centra...

Nikdy jsem nikde nic podobného neviděl: velká zelená větev. Větev, která leží na chodníku, téměř ve středu města. Spadla přes plot ze stromu v zahradě obklopující rozpadávající se vilu. Nikdo větec neodnesl, nikdo ji neodstranil, nikomu nestála za pozornost, lidé chodili okolo ní. Zelená větev, zelená ne proto, že by měla ještě zelené listí. Zelená proto, že ji za tu dobu, co ležela na chodníku, kolem dokola obrostl sytý zelený mech...