V naší rodině držíme vánoční náladu a výzdobu dlouho.  Do čtyřiadvacátého prosince se tedy pokoušíme zůstat v rozpoložení adventním. (I když to není úplně lehké, spolužáci našich dětí zdobí stromky a pouštějí si koledy dávno před námi.) A pak to propukne v plné parádě, inspiraci rozmanitými tradicemi tuzemskými ani zahraničními se nebráníme.  Ale všechno má svůj čas. Tříkrálové požehnání na dveřích, za nimi Hromnice, je potřeba se rozloučit s hedvábnými anděly a s koníčky z plsti. Rozebrat betlém. Sundáme ozdoby z oken a dveří, odstrojíme jedli a schováme skleněné baňky i vánoční hrnky do krabic. Sněhové vločky-samolepky na oknech ještě necháme. Ať je to veselejší, když skutečný sníh není a venku je pořád takové šero. Až bude únor, prodlouží se den a začnou křičet ptáci, koupíme s mladšími dětmi na jídelní stůl žluté petrklíče. Do květinářství to máme kousek a návštěva příjemného obchodu je dobrou záminkou, jak je vytáhnout ven. 
Z vedlejšího pokoje se ozývá známé dunění. „Nekopej tam do toho balónu! Rozbiješ si okno!“ volám na nejstaršího syna fotbalistu, toho času v karanténě. Z fotbalu ztrácí hlavu, ale jinak je velmi zodpovědný. I když ho covid ve společnosti teenagerů dostihl až teď, izolaci už si natrénoval. Když jejich třída spadla na začátku prosince poprvé do karantény, bál se, aby nás nenakazil, chodil doma v respirátoru a poctivě se nás stranil, dokud mu nevyšel negativní PCR test. Při úklidu jsem pak objevila vzkaz, který mu pod dveřmi podstrčil mladší brácha: Poď. Dám ti slatkůstku! 
Šesťačka se o jedné ze svých karantén dozvěděla den před Štědrým dnem. A když jsem nad tím tak přemýšlela, od té doby je velmi těžké dostat ji ze zadumané a posmutnělé do veselé nálady. Takovou smutnou princeznu tu máme, kterou často bolí hlava. Říkám si, jak to dělají v rodinách, které mají více dětí než my. S těmi dětmi v neustálém proudu karantén.  S neočkovanými, očkovanými, teď už je to jedno.  Vlastně ano, loterií, kdy to na vás padne, trochu ubude; některé rodiny bude před nekonečným testováním chránit potvrzení o pozitivním PCR testu.        
Ve zprávách se to objevuje málo, ale ve složité situaci a jistě „v první linii“ této covidové vlny jsou učitelé, kteří sami mají děti ve školním věku. Natož učitelské páry s více dětmi! Jedna těžká věc je být týdny všichni doma na online výuce, kterou si můžete nějak zorganizovat. Další těžká věc je týdny nevystrčit nos z domu. O nejistotě, kdy nemůžete nic plánovat, ani nemluvě. Mluvím s učiteli, které znám, a slyším od nich, jak už jsou unavení, vyčerpaní.    
Tak na ně myslím. A na nás všechny, kteří toužebně čekáme, až se to dovlní. Den za dnem po pilulce vitamín C a zinek, jednou týdně několik kapek vitamínu D. Dobrá četba. Filmy. Přiměřeně práce a přiměřeně odpočinku.  Zase jsem vytáhla jehlice a klubíčka. Stejně jako loni touhle dobou. Až dopletu půlku, budou jarní prázdniny. A až budu mít z modré, bílé a tyrkysové vlny dlouhý polštář celý, přijde jaro.