Moře

Jako kámen hozený proti letícímu kameni
v noci
a vzejde jiskra,
která zapálí les,
zbytečný les
na zbytečné hoře,
na zbytečné zemi, ve zbytečném městě
životodárný
plamen,
je setkání dvou lidí. Náhoda z náhod,
urážka
počtu pravděpodobnosti.
Moře.

Stan

Dopřej mi prosím ještě chvilku času, Bože,
dopřej mi prostor
na pokání jak bílý stan na bílé pláni,

abych se ztratil,
abych se vrátil,
abych světu zmizel,
ať se všechna svízel
zvrátí, ztratí, spálí,
ať hry, jež jsme hráli,
bílá milost spálí,
ať
obrousí se hrany,
než zaznějí hrany,

Bože, dej nám bílé stany.

Láska

Když
člověk pod Tvýma rukama
taje jak vosk,
Milý.

Oddanost.
Poddanost.
Podanost.
Poddajnost.
Můj Bože, to je láska.

Když zde, dole,
pod Tvýma rukama,
je tma.

Když člověk ví, že má.

Když
se dává. Když
se vzdává. Když
Boží sláva
vzplane
a plává...

Ratolest

Jsme jako:

policejních psů čest.
Ochrankářova pěst.

A:
erare humanum est.

A lest a bolest.
Ratolest, jež
ze – le – ná
jest!