Vše započalo reportáží České televize v pořadu Reportéři dne 10. 6. 2019, který byl věnován životnímu příběhu židovské obyvatelky Štěpánky Mikešové, jež byla odvlečena z Lidic 2. 6. 1942 a zahynula v koncentračním táboře. Autor pořadu Marek Wollner seznámil televizní diváky s výsledky bádání historika Vojtěcha Kyncla, podle nichž k zatčení této ženy došlo na základě udání její domácí Alžbětou Doležalovou, která na útrapy z koncentračního tábora zemřela v roce 1946. Její dosud žijící dcera toto historikovo tvrzení nepovažovala za věrohodné, opírajíc se o názor archiváře Vojtěcha Šustka, jenž se touto věcí rovněž zabýval. Proto podali starostka obce a někteří obyvatelé Lidic stížnost na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání a obrátili se dokonce na prezidenta republiky i další státní představitele s žádostí o podporu jejich protestu a tuto žádost zveřejnili.
Stěžovatelé vystoupili současně s kritikou ředitelky Památníku Lidice Martiny Lehmannové, že proti – podle nich neprokázanému – tvrzení o udání paní Mikešové jednou z lidických žen neprotestovala. A vyslovili také nespokojenost s řízením památníku, o němž soudí, že nedostatečně zohledňovalo odkaz lidické tragédie.
Výsledkem těchto protestních akcí byl rychlý a tvrdý zásah ministra kultury, jenž donutil pod pohrůžkou odvolání ředitelku Lehmannovou k rezignaci a vyhlásil výběrové řízení na obsazení jejího místa. Ve výběrovém řízení byl ke spokojenosti protestujících vybrán člověk kvalifikovaný a znalý lidické problematiky – historik Eduard Stehlík, který vydal dne 23. 6. 2020 tiskovou zprávu, v níž mj. uvádí:
„Chci, aby se celý případ opět vrátil tam, kam patří, tedy na pole práce akademické a historické obce. Proto jsem se rozhodl bezodkladně oslovit odborná historická pracoviště v České republice i v zahraničí s žádostí o nominaci expertů do vědeckého týmu, který vše nezávisle posoudí.“
Tomu všemu se – už téměř před rokem, 31. 8. 2020 – podrobně věnoval ve Skleněném kostele článek Neklid v Lidicích (viz http://www.sklenenykostel.net/index.php/menu-obc/menu-obc-tema/4119-z1).
V současnosti tedy otázka zní: Je možno Alžbětu Doležalovou označit s naprostou jistotou a bez jakýchkoli pochybností za udavačku?
Právě s touto otázkou se obrátil ředitel Památníku Lidice na deset renomovaných institucí a požádal každou z nich o určení dvou odborných pracovníků, kteří by danou otázku na základě jím zaslaných všech známých relevantních dokumentů zodpověděli.
Většina oslovených žádosti vyhověla, a v dohodnutém termínu do konce února 2021 došlo celkem 14 posudků, jež byly ihned připraveny ke zveřejnění spolu s posuzovanými dokumenty. Dne 22. března 2021 však bohužel náhle ve věku 88 let zemřela dcera Alžběty Doležalové paní Marie Šupíková, které se celá záležitost osobně hluboce dotýkala. Proto se Památník Lidice rozhodl z pietních důvodů zveřejnění odložit. Nyní jsou tyto materiály již v plném rozsahu k dispozici na www.lidice-memorial.cz/pamatnik/aktuality/takzvana-lidicka-kauza-ocima-historiku/.
Připojen je i komentář ředitele Památníku Lidice, podle něhož z předložených posudků vyplývá, že Alžbětu Doležalovou nelze – nebudou-li objeveny nové historické dokumenty – kategoricky vinit z podílu na udání její židovské podnájemnice Štěpánky Mikešové. (Je však třeba poznamenat, že Aleš Binar z Univerzity obrany v Brně, jako jediný ze 14 odborných posuzovatelů, má názor opačný.)
Vzhledem k odůvodněným pochybnostem, jež projevilo třináct z přizvaných expertů, není skutečně možno považovat za nezvratné tvrzení Vojtěcha Kyncla (a také s ním souznící stanovisko Aleše Binara) o udavačství Ažběty Doležalové. Na druhé straně tato skutečnost automaticky nepotvrzuje teorii Vojtěcha Šustka, že udavačem byl četník Evžen Ressl, s níž bez vyjádření pochybnosti souhlasí, jako jediný ze 14 posuzovatelů, František Šístek, sekretář bývalé Komise pro stíhání nacistických válečných zločinců. V případě Evžena Ressla nebyl rovněž nalezen nezvratný důkaz o jeho vině. Vzniká zde tudíž nebezpečí, že bude pošpiněna památka nevinného člověka.
Co říci závěrem?
Není cílem tohoto krátkého pojednání zabíhat do podrobností. Kdo se však chce detailněji zabývat danou problematikou, nechť se seznámí s výše citovanými informacemi na www.lidice-memorial.cz. Lze také předpokládat, že bádání v této věci i návazná veřejná diskuse budou pokračovat. Doufejme však, že se tak bude dít již bez politických konotací a intervencí.
Velké díky patří řediteli Památníku Lidice a kolektivu jeho spolupracovníků za nestranný přístup, který nesporně přispívá v Lidicích k serióznímu řešení nejen této problematiky.