Když přímá demokracie, jak ji navrhuje jedna z našich parlamentních stran, tak přímá demokracie: byl bych v té věci zcela důsledný; navrhoval bych nejen odvolatelnost už úřadujících politiků, ale nadto i těch ještě ve výkonných funkcích neúřadujících: navrhoval uzákonění referenda o zrušení politických stran a hnutí, které se většině obyvatel nelíbí. A jako první bych dal vypsat referendum o zrušení SPD: to by bylo, abychom to nevyhráli! Nás, kterým Okamura a jeho názory připadají jako noční můra, jistě není v našem národě málo!
Pak bych takový zákon zrušil, protože je to celé pitominost.
Ale dost žertů; ideologie SPD je až příliš vážná věc. Je to na prvním místě ideologie nenávisti. Není to ideologie lásky ke své zemi a k jejímu kulturnímu a duchovnímu odkazu, není to vlastenectví, je to šovinismus; vlastenectví nepotřebuje žádného protivníka, žádného nepřítele: zato šovinismus, nacionalismus se bez protivníka neobejde.
Za druhé. Tomio Okamura nepracuje s rozumem a s věcnými argumenty, nýbrž s emocí: kromě vyvolávání nenávisti především se strachem. Ale nejde jen o nenávist vůči některým, vybraným cizincům, nýbrž i vůči vlastním lidem. Zde nastupuje do hry další bod Okamurovy ideologie, totiž ziskuchtivost a materialismus. Cílem jeho útoku jsou, jak Okamura pořád dokola opakuje, takzvaní „nepřizpůsobiví“; nejen Romové, na které Okamurovi stoupenci myslí především, ale vůbec všichni, kdo, ať už z jakýchkoli důvodů, ve tvrdém světě tržní společnosti neuspěli a jsou odkázáni na sociální pomoc. Tu je jim třeba vzít, nebo aspoň radikálně zmenšit a přihrát ji takzvaně slušným lidem. (Člověk, který sám sebe hlasitě označuje za slušného člověka, je mi už jenom z tohoto důvodu krajně podezřelý.)
Občané České republiky dostali do schránek leták Okamurovy strany s obrázky základních potravin a absurdně levnými cenami, za které se bude, ne hned, ale už brzy, prodávat na okamurovských jarmarcích. A naznačuje se, že až bude Okamura vládnout, za takové ceny se bude prodávat všude. Nejsou to ovšem ceny ani trochu reálné, jak opakovaně upozornili odborníci i sami zemědělci – a ostatně ty espéďácké „jarmarky“ se rozjíždějí jen s velkými problémy: ono totiž prodávat zboží pod cenou stojí nemalé prostředky.
Tomio Okamura je proti Evropské unii. I to se některým lidem líbí. Ale jakou má alternativu? To ještě neřekl! Není to člověk hloupý, jenom vychytralý a jistě sám ví, že v sousedství čtvrtmiliardového evropského kolosu by desetimilionové Česko neobstálo. Potíže by nastaly přímo neskutečné. Může se nám to líbit, nebo nelíbit, mě zrovna se to moc nelíbí, ale je to tak. Ani tak protibruselsky naladěný politik, jako je Viktor Orbán, o vystoupení z Evrospké unie neuvažuje. Stačí se podívat, jaké potíže má velmoc jménem Spojené království, když chce stát vedle Evropské unie na vlastních nohách. Okamura ovšem, se svojí typickou prohnaností, říká, že on nic, on muzikant: o případném vystoupení Česka z Evropské unie má rozhodout referendum. Chtěl bych ho vidět, a vlastně nechtěl, co by dělal, kdyby, nedej Bože, referendum proběhlo a dopadlo s výsledkem Ne! Jak by řešil nastalé problémy.
Ale k tomu podstatnému. Jsou věci, které mi připadají tak samozřejmé, že o nich ani nedokážu psát a jednou z nich je právě neslučitelnost Okamurovy ideologie s evangeliem našeho Pána Ježíše Krista. O děsivé dezorientaci a – jak to jinak nazvat – bezbožnosti v řadách křesťanů svědčí, že nemálo z nich je rozhodnuto Tomia Okamuru volit, a najdou se i takoví, kteří se dali zlákal k účasti na jeho kandidátkách. Proč? Jen z nenávisti k islámu a ze strachu z imigrantů? To nejsou křesťanské city! Že Okamura odmítá výstřelky genderové ideologie? Ani to přece nemůže být pro skutečného věřícího křesťana důvod, který by překryl a zakryl všechno ostatní.