Jsme národ šikovných lidí. Když jdeme ráno do práce a večer z práce, může nás potěšit, že to není jediná cesta, jak přijít k nějaké té koruně. Já vím, milé děti, že takových pohádek, jako je ta dnešní, je mnoho, ale každá potěší – jako důkaz, že jsme národ šikovných lidí. Tak například i v neziskové organizaci se dá vydělat. Když se věci vezmou za správný konec, z jedné koruny se stane deset milionů korun během 13 let! Ale pěkně popořadě.
Polorozpadlý zámek Brnky v obci Zdiby u Prahy se stal po restitucích obětí machinací podvodného kupce, a po dlouhých soudních tahanicích byl soudem navrácen restituentovi, který ho ihned za 1 korunu českou převedl na občanské sdružení s hrdým názvem „Spolek pro obnovu a provozování zámku Brnky“. To aby se z ruiny díky fungování institucí občanské společnosti stala ozdoba obce a kraje. Dobří lidé v občanském sdružení, včetně tehdejšího STAROSTY obce Jana Tvrdého, se o to jistě postarají.
Spolek se tedy spolčoval, avšak zámek chátral a nedělo se nic. Čekalo se na správnou chvíli. Mezitím členové spolku (neklame-li nás zrak, tak podle notářského zápisu z roku 2019 byli členové TŘI – Jan Tvrdý, Tomáš Jarolím a Vladimír Černil) navazovali kontakty. Tomáš Jarolím, dříve místopředseda Věcí veřejných, pak kandidát ve volbách za ANO a SPD, a také pravoslavný jáhen, například byl LIKVIDÁTOREM společnosti Ikonostas, s. r. o., kde se mohl seznámit s příležitostmi, které Pravoslavná církev nabízí. (Mimochodem, firmu Ikonostas v roce 1999 ZALOŽILA se 100% podílem Pravoslavná církev v českých zemích se základním jměním 1 milion Kč, aby v roce 2008 PŘEVEDLA za 10 000 Kč ¼ podíl na MUDr. Jaroslava Bartáka. Tentýž Barták se o tři roky později objevil v médiích kvůli násilí na ženách a natáčení filmu nevhodného zejména pro děti, mládež a klérus na vatikánské nunciatuře v Praze. Barták v roce 2012 svůj podíl ve firmě vrátil a o rok později vstoupil Ikonostas do likvidace, kterou řídí Tomáš Jarolím.)
Když na pravoslavnou eparchii dorazily peníze z restitucí, přišla s nimi patrně i myšlenka. Investice do nemovitostí bývá, jak známo, investicí konzervativní, s mírným, ale trvalým výnosem. I zakoupila pražská pravoslavná eparchie na přelomu let 2019 a 2020 ruinu zámku Brnky za 10 milionů korun od spolku, aby se v roce 2023 zjistila, že oprava ruiny bude tuze drahá, a proto se ji rozhodla opět prodat, bude-li komu.
Ale to už jsou pravoslavné starosti, trojčlenný zapsaný spolek „pro obnovu a provozování zámku Brnky“ inkasoval 10 milionů a s vědomím, že o ruinu bude jistě dobře postaráno, se rozpustil. Likvidací zapsaného spolku byl pověřen Luděk Křenek (s čistou odměnou 77 000 Kč). Zjistila se ale taková nepříjemná věc. Stanovy spolku byly neúprosné – zbylý majetek se při likvidaci musí rozdělit mezi členy. A tak si členové, poslušni stanov, majetek skutečně rozdělili. Těžko odhadnout, kolik z toho dali na obnovu kulturních památek nebo na „obnovu a provozování zámku Brnky“. Veřejné zdroje o tom nic neříkají a členové spolku také mlčí.
Ale žádné štěstí na světě není dokonalé, a tak 1,89 milionu Kč padlo na daň z příjmu, a tak členové likvidovaného spolku dostali jen něco kolem 2,5 milionu každý, a i z toho pak museli zaplatit daň, takže nakonec z toho byly pro KAŽDÉHO jen ušmudlané 2 miliony a 192 tisíc k tomu. Řekněme si upřímně – člověk se dře a stát ho pak takhle obere na daních. To si příště jeden rozmyslí, angažovat se v péči o kulturní dědictví.
Ale na severu jsou naštěstí nezmaři a jedna negativní zkušenost je nemůže odradit od působení v neziskovém sektoru. Tomáš Jarolím, Vladimír Černil a Luděk Křenek se sešli v dozorčí radě nadačního fondu CHAVERIM. Když jde o dobrou věc, tak se na rozdíly nehledí a i pravoslaví s Židovskou obcí může aktivně spolupracovat.
I v neziskovém sektoru se dá vydělat. Kdo nevěří, ať TAM běží.