Zaujala mě ukázka zpravodajství ruské státní televize po sestřelení ruského vojenského letadla, kterou zvukově citoval moskevský zpravodaj Českého rozhlasu: po politických zprávách následovaly informace o počasí, které mimo jiného hlásily, že na Kavkaze je více sněhu než na tureckých horách a v Soči je teplejší moře než na turecké riviéře a pokračovalo se malým přehledem tureckých zločinů v dějinách...

Představa, že by Rusové, ruští generálové a politikové, uznali chybu, omluvili se za porušení cizího území a slíbili, že už se to nebude opakovat, očividně spadá do oblasti pohádek. A i v těch ruských se bohatýr nikdy nemýlí.

Rusové přitom Turecko vcelku respektují, jejich bombardér přelétával jen malý výběžek tureckého území (který přece nebude oblétávat)! A byli si jistí, že to projde – ale ono, kupodivu, neprošlo: Turci ukázali, že se od svých severních – a nyní kvůli vojenskému angažmá v Sýrii současně i jižních – sousedů tlačit do rohu nenechají; nejsou to zkrátka Evropani, jsou to Turci.

Rusové ovšem už dlouho Turkům dávali najevo své pohrdání: jednou z figurek na syrské šachovnici bez pravidel jsou i tamní Turkmeni, Turkům blízcí etnicky i politicky, kteří si na severu země vymezili a proti ostatním hráčům, včetně prezidenta Asada, bránili své území. Jako Asadovy nepřátele je ovšem Rusové zařadili mezi teroristy a účinně je bombardovali; a Turci to brali jako cosi, co se z ruské strany velice podobá vyhlášení války...

Nevím, nevzpomínám si, že by kdy vojenské letadlo členské země NATO poslalo k zemi ruské vojenské letadlo... Svět je dnes přece jen bezpečnější než býval za časů vratké bipolární „rovnováhy strachu“: ještě před nějakými třiceti lety by takový incident dostal zeměkouli na pokraj jaderné války. Dnes se již Kreml jenom Turkům trochu pomstí, utěší se vytlučením oken turecké ambasády, odradí ruské turisty od cest do provinilé země, přidá nějaká obchodní embarga, ale vcelku si Turecko, významného obchodního partnera, velkého odběratele plynu, nebude chtít trvale znepřátelit.