Po Los Angeles – za časů Leonida Iljiče Brežněva – bude Rio de Janerio už druhá olympiáda bez účasti ruských atletů; zatímco účast v Los Angeles zakázal sám sovětský režim, tentokrát padlo rozhodnutí o osudu 68 Rusů kvůli dopingu u sportovního soudu v Lausanne, který potvrdil stanovisko Světové atletické federace opřené o zprávu agentury WADA.

„Na zimní olympiádě v kanadském Vancouveru získali sportovci z Ruska jen dvacítku zlatých medailí – a to byla samozřejmě provokace, jakou si velmoc, jako je Ruská federace, nemohla nechat líbit; přijala proto oprávněná opatření, jež vedla k cíli, a triumf sovětských, chci říci ruských sportovců v Soči ukázal právě oprávněnost těchto opatření. Jaký doping? Nejde přece o doping – Mezinárodní antidopingová agentura ve snaze ponížit Rusko účelově zařadila na seznam zakázaných látek právě ty chemikálie, které nejvíce pomáhají ruským sportovcům k dosažení jejich skvělých výsledků, jakých Rusko dosahovalo vždy a nejvíce za časů Sovětského svazu...“ Tak takto by to řekl – například – Jan Petránek. Zdravím všechny ruské agenty v českých médiích!

O sportu Skleněný kostel nepíše – ale tady prý nejde o sport: všude totiž slyšíme, vtlouká se nám to přímo do hlavy, že jde o rozhodnutí ryze politické. Opravdu politické rozhodnutí? Spíš antipolitické, rušící politické rozhodnutí Putinovy vlády o státní organizaci dopingu. Nebylo přece možné ponechat bez trestu situaci, kdy agenti tajné policie v noci v laboratoři vyměňovali vzorky za jiné, nezávadné – kdy mezinárodní kontroloři byli ze strany Rusů úmyslně posíláni na špatné adresy, aby nemohli zkontrolovat atlety, kdy celý dopingový program přímo řídil sám ruský ministr sportu...

Také je prý nespravedlivé, že jde o plošný trest. Ale plošnému trestu za doping předcházel v Rusku plošný doping; ano, „plošnému trestu předcházel plošný doping“ – to neříkám já, to řekl šéf českých antidopingových kontrolorů Jan Chlumský. Jistě ví, o čem mluví.

A ještě slyšíme, že je to všechno velmi smutné... Smutné to ovšem je.