Není to tak dávno, co jeden pán z pražského Hradu při výletě do Olomouckého kraje pronesl větu, že politici by si neměli hrát na vyšetřovatele nebo soudce, aniž by soud, nezávislý soud, vynesl rozsudek. To ovšem hovořil o kauze sociálnědemokratického hejtmana Jiřího Rozbořila, který se pravděpodobně chystá následovat jiného sociálnědemokratického hejtmana k soudu a možná i do vězení (tedy – pokud budou orgány činné v trestním řízení řádně fungovat a nepoužijí svůj, už značně opotřebovaný, ale pořád funkční, podkobercový smetáček).

Mírnost a zdrženlivost, se kterou se prezident republiky staví ke korupčním skandálům své bývalé strany a kterou rovněž v této věci ordinuje druhým, však sám porušuje, když se vyjadřuje k problematice církevních restitucí.
V rámci zákona o církevních restitucích existuje možnost napadnout soudně ty převody bývalého církevního majetku, které byly v rozporu s platnými zákony, konkrétně šlo o porušení takzvaného blokačního paragrafu tím, že státem držený někdejší církevní majetek byl převáděn na obce a kraje – a ty dnes nejsou povinnými osobami a majetek církvi vracet nemusejí; pokud jej ovšem nezískaly protiprávně... Porušovaly-li instituce státní správy a samosprávy zákony této země, měly by soudy toto porušení pojmenovat a zařídit nápravu; to by ovšem vyžadovalo kus odvahy jít proti proudu mediálně vyhecované proticírkevní nálady ve společnosti; soudům se do něčeho takového evidentně nechce.

Je evidentní, že ani sociálnědemokratičtí hejtmani, ani prezident republiky nemají důvěru k legálnosti majetkových převodů, o kterých se vedou spory, ani si nemyslí, že mají dostatečné páky na to, aby rozsudky soudů ve všech případech ovlivnily, a proto tlačí na stažení žalob. Je škoda, že biskupové tomuto tlaku ustupují – pro posílení důvěry celé společnosti v soudy a v sílu práva by bylo lépe dotáhnout spory do konce. Každý soud, který ukáže na nezákonné jednání státu a rozhodne o nápravě, nás posunuje o krok blíže k západní civilizaci a vzdaluje od východního despotismu, který některým vysoce postaveným osobám tolik konvenuje. I tuto službu by církev mohla české společnosti prokázat.

Není mým úkolem radit mocným; ale kdyby bylo, poradil bych kardinálu Dominiku Dukovi, aby při důvěrné rozmluvě s prezidentem vzpomněl prezidentova výroku, že ani prezidenti, ani hejtmani by si neměli hrát na vyšetřovatele nebo soudce, aniž by soud vynesl rozsudek.